Fatamorgana
délka představení: 60 minut
Vše začíná setkáním skupiny lidí na blíže neurčeném místě. Simultánně vysloví jednu větu: Naštěstí se vydáváme stejným směrem. Od té chvíle kráčí zpět a hledí na neustále se proměňující krajinu jako by byli znásobenou postavou z romantické malby. Po nespočet nocí a dní pomalu splývají s prostorem a sami se stávají krajinomalbou.
Taneční představení Fatamorgana choreografa Pawła Sakowicze překrývá a odkrývá (romantickou) krajinu. Prostřednictvím komplexního světelného, prostorového i zvukového designu zkoumá koncept noci jako mystéria, díky kterému se obyčejné předměty, zvuky a těla stávají jinými a tajemnými. Skupina tuláků se pohybuje s obezřetností: jednou v neobyčejně pomalém gestu, jindy se chvěje vzrušením z neznáma.
Zvláštní poděkování patří Hellerau – Europäisches Zentrum der Künste Dresden
Inscenaci finančně podpořila:
Spolufinancováno Ministerstvem kultury a národního dědictví Polska
Institut Adama Mickiewicze je národní kulturní institucí, jejíž misí je zprostředkovávat a podílet se na vývoji polské kultury prostřednictvím aktivní participace země v rámci mezinárodní kulturní výměny. Institut doposud uskutečnil projekty v 70 zemích napříč 6 kontinenty, mj. ve Spojeném království, Francii, Itálii, Německu, Litvě, Lotyšsku, Ukrajině, Izraeli, Turecku, Rusku, Spojených státech, Kanadě, Austrálii a také Číně, Japonsku a Koreji. K dnešnímu dni představil na 38 strategických programů s 60 miliony diváky. Institut Adama Mickiewicze byl založen Ministerstvem kultury a národního dědictví Polska. Vlajková loď institutu, projekt CULTURE.PL – moderní kulturní zpravodajský servis, který informuje o těch nejzajímavějších událostech a fenoménech spojených s polskou kulturou – nabízí články a zpravodajství ve třech jazycích: polštině, angličtině a ukrajinštině.
ohlasy a recenze:
„A právě to je na představení skvělé. Působí jako jakýsi výsek ze sna. Na představení přijdete, prožijete ho spolu s performery, a pak opět odejdete, jako ve snu. Nemá určitý konec, ale i tak víte, že se stal a vy jste byli jeho součástí.“
Viktorie Štěpánová, protisedi.cz, 22. 6. 2023
„Může se jednat o silent techno event stejně jako černou mši, makabrální oslavu přítomnosti i kar za budoucnost. (…) Skloubení formální opulence i úspornosti, dávkování/vrstvení motivů za, vedle i mimo sebe nemá myslím v současnosti v českém prostředí ekvivalent. Tvar je totiž zároveň okázalou exhibicí dovedností, ale také etalonem křehkosti. (…) Příjemně plyne až nadnáší, ale z napětí nevypadne ani vteřinu. Je jako záhada, kterou člověk nechá bez řešení, ne protože by ji neuměl rozluštit, ale protože k ní tajemství neodlučně patří. Fatamorgana je koncentrovaným dílem, záhadou se scénickým soundtrackem roku.“
Martin Macháček, tanecnizona.cz, 11. 8. 2023
„Svým vrcholně estetizujícím chápáním scénické tvorby, kde se s těly a zevnějškem performerů snoubí světelný, prostorový a zvukový design, se (Fatamorgana – pozn. SH) dotýká minulého i současného dění. Výchozí romantický étos vyrůstající z duality světla a tmy, života a smrti a v důsledku tedy i vysokého a nízkého se až překvapivě překlápí do konotací aktuálních obrazů (…) Práce se slovem přesahujícím do výtvarného, respektive konceptuálního chápání divadla zůstává v holešovickém Studiu Hrdinů zásadní doménou, a to i v případě, kdy je narativ sdělován jinými prostředky než explicitní mluvou performerů. (…) Sakowiczowa Fatamorgana poskytuje celostní zážitek, kterých je v domácím performativním prostoru pořád poskrovnu.“
Marcela Magdová, divadelni-noviny.cz, 21. 8. 2023
„Rok 2023 se množstvím nástrah rovnal minovému poli. O to radostněji působí paradox, že se v něm kupily špičkové kousky v neobvyklé koncentraci. Mezi nimi bych vybral inscenaci Fatamorgana ve Studiu Hrdinů. Polský choreograf Paweł Sakowicz v podzemí Veletržního paláce rozlil mlžný opar monumentální básně o vzruších z neznámého. Formální ukázněnost proti líbivosti. Krása proti kýči.“
Martin Macháček, divadelni-noviny.cz, 9. 1. 2024
“Fatamorgana je vyzrálé, precizně vystavěné a divácky atraktivní dílo, které poukazuje na to, že když dáte choreografovi stejné prostředky a příležitosti jako mívají divadelní tvůrci, pak toto dílo může mít skutečně velký potenciál. Přítomnost šesti performerů na jevišti umožnila Sakowiczovi experimentovat s estetikou, kterou v nedávné době prozkoumával. A to pracovat s pohybovými kvalitami, kterých nelze dosáhnout v sólových dílech, a dokonce ani v duetech a triích. Za zmínku stojí také to, že umělecká smlouva se Studiem Hrdinů zahrnuje stálé nasazení titulu v repertoáru a jeho pravidelné uvádění, což opět dokazuje, že slabé využívání tanečních představení činoherními divadly v Polsku není jediným modelem, ve kterém choreografie může v tomto typu uměleckých institucí fungovat.”
Zuzanna Berendt, Krajobrazy pozorne, „Didaskalia. Gazeta Teatralna” prosinec 2023