Aparát
Úterý 6. 5. 20:00 – Koupit vstupenky
Pondělí 2. 6. 20:00 – Koupit vstupenky
Úterý 3. 6. 20:00 – Koupit vstupenky
vizuál: Lucie Rosická (textilní obraz), Jan Bouček (grafika)
foto: Pavel Svoboda
délka představení: 70 minut
Režisérka a dramatička Katharina Schmitt se po inscenaci Zpráva pro Akademii (Studio Hrdinů, 2018) opět vrací k textu spisovatele Franze Kafky. V novém projektu Aparát se věnuje fenoménu diváctví, vztahu pozorovatele ke skutečnosti a jeho odpovědnosti za svůj pohled. Inscenace vychází z povídky Franze Kafky V kárném táboře. Text vypráví příběh badatele, který přichází do trestanecké kolonie v blíže neurčeném státě. Zde se jako první cizinec po dlouhých letech stává svědkem popravy odsouzence. Důstojník, který pečuje o popravčí stroj, obeznamuje badatele s průběhem poprav a úpadkem jejich významu za nového velitele. Během výkladu před svědkem si důstojník uvědomí svou situaci a v momentě, kdy se stroj před očima badatele zadrhne, se rozhodne propustit odsouzence, lehnout si do stroje a požádat badatele, aby mu asistoval při popravě. Důstojník se ze soudce najednou stává odsouzeným a badatelův do té doby zdánlivě nezúčastněný pohled je zatížen nečekanou odpovědností. Divadelní adaptace povídky je studií několika aparátů – aparátu popravčího stroje, mocenského aparátu v trestanecké kolonii a v neposlední řadě aparátu pohledu a způsobů, jakými zasahuje do událostí. Trestanecká kolonie se stává archeologickým nalezištěm pohledů.
Katharina Schmitt spolupracuje na inscenaci se scénografem Pavlem Svobodou, skladatelem a sound designerem Christophem Wirthem, kostýmní výtvarnicí Patricií Talacko a dramaturgem Jánem Šimkem.
program ke stažení zde: program Aparát
Projekt vzniká v mezinárodní spolupráci s JOiN / Junge Oper Stuttgart.
Inscenaci finančně podpořil:
Mobilitu projektu podpořil projekt financovaný Evropskou Unií: Culture Moves Europe.
ohlasy a recenze:
Aparát je inscenován tak, aby umožnil divákovi co možná největší identifikaci s námětem svobody a smrti jedince. Vybírá si konceptuálně povědomý typ příběhu, vytváří explicitní kulturní reference a mimo jiné také experimentuje s diváckým zážitkem.
Annabelle Antoinette Houngbedji, Divá Báze, 23. 4. 2025
Samotná herecká akce (vedle Uhlířové Jakub Gottwald, Pasi Mäkelä a Vojtěch Šembera) nepředstavuje realistickou ilustraci děje, ale spíš jeho pohybovou interpretaci až choreografických kvalit. Ta se vyznačuje chladem a odcizeností, což vytváří dramatické napětí v kontrastu k brutálnímu obsahu děsivého vyprávění. Zpřítomňuje se tak typicky absurdní kafkovská atmosféra, kde se zvrácené podává se znepokojivou samozřejmostí.
Dominik Rathan, Blog Podhoubí, 18. 4. 2025
Efektní je potom uvedení vražedného aparátu do chodu, nápaditě se tu kromě zvuku pracuje třeba i se stínohrou. A někdy kolem tohoto momentu se mne zmocnil pocit, že se do původně smrtelně vážné inscenace postupně vkrádá jistá a vlastně dost blahodárná poťouchlost.
Vojtěch Voska, Blog Nadivadlo, 4. 4. 2025
