Jedlík perel
délka představení: 70 minut
Vojtěch Mašek v inscenaci Jedlík perel zpracovává téma, které částečně ohledával již ve své předchozí tvorbě, ať už na poli divadla, komiksu nebo filmu a tím jsou dezinformace a vytváření tzv. alternativních pravd a konspiračních teorií.
Hrdinou inscenace je člověk, který se svým rozumem a imaginací ztratí v temné verzi fantaskního universa. Jeho předobrazem a počátečním bodem je antiteze k interpretacím slavného Dona Quijota, jeho romantizaci a do značné míry i převracení významu. Dnešní Quijote, nebo jedna z jeho podob, by totiž mohl být člověk ne nepodobný konspiračním teoretikům. Někdo, kdo se pod vlivem čtení fantaskních románů a nejrůznějších zpráv o fungování světa, stane bojovníkem za domnělou pravdu a uprostřed svého bytu si vybuduje paralelní vesmír. Hrdina nebo antihrdina, který vede dialog snad se svou sousedkou nebo sousedem, a nebo neexistujícím bludem, chimérou přitakávající jeho blouznění. Dvě postavy, které vedou místy až intimní rozhovory; dvě identity, které se dokáží vzájemně dokonale zpochybnit, přiznat hru, hru ve hře. Jedná se o promyšlený dramatický tvar, který kombinuje lineární děj s kolážovitou strukturou. Mašek uchopuje současná témata jako je konspirace a fake news, ale vytváří nový obraz konstruovaný na základě přeskupení myšlenek a informací do dalšího iluzivního tvarosloví.
ohlasy a recenze:
‚‚Diváctvu, jemuž je obsah Jeništovy posedlosti v podstatě po celou dobu skryt, se monolog jeví jako záchranné lano. Představení zprostředkovává onen slastný pocit, který zažívá i hlavní postava. Když už se zdá, že cítíte, jak se vám smysl tetelí přímo před nosem, zmizí rychleji, než po něm stačíte vztáhnout ruku. A jelikož je něčím tak proměnlivým a nepolapitelným, začnete jej stahovat do sítě souvislostí, a tím mizet ve vlastním světě. Stejně jako Don Quijote, k němuž je hrdina opakovaně přirovnáván a jenž realitu vyměnil za život ve fikci.‘‘
Stěpán Truhlařík, A2larm.cz, 12. 4. 2024
‚‚Spíš než ucelené a kompaktní divadelní dílo připomíná Jedlík perel vizuální esej, sice velmi abstraktní, ale jasně tematizovanou. Téma se promítá jak do expresivního herectví tajemně zakřiklé a sekaně se pohybující Marečkové i roztěkaného a paranoidního Jeništy, tak do scénografie využívající různých technických přístrojů a jazyka, který se postupně rozpadá, až na konci obě postavy mluví fiktivní zkomolenou řečí.“
Tobiáš Waller, podhoubi.com, 10. 4. 2024
‚‚Zdá se, že autor je doma v absurdních situacích a ve světě fake news, které jsou v době vzestupné intervence AI nejen do umění, ale i do životů lidí zvláště aktuální. Zavádí nás do komorního prostředí života jednoho velmi zvláštního člověka, balancujícího na hraně skutečnosti a noční můry.
Název příběhu vychází ze zážitku jeho hrdiny, který sledoval nepochopitelné chování člověka vytahujícího v tramvaji z kapsy perly, potom si každou podrobně prohlédl a spolknul. Tato záhada, která není vysvětlena, je klíčem do světa hlavního hrdiny, který sám tak úplně netuší, kdo a kde je…
…Sugestivnost celé konstelace dobře naplňují oba herci. Petr Jeništa, který po odchodu z angažmá v Divadle Na zábradlí vstupuje do nejrůznějších projektů alternativního divadla, a zdá se, že mu tento typ podivných bytostí velmi sedí. Dobrou partnerkou je mu Tereza Marečková, kroužící profesně mezi Prahou a Brnem, podivuhodná herečka a muzikantka v jednom. Jedlík perel není zážitek pro všechny, ale dobře doplňuje dramaturgii Studia Hrdinů, které si v různých formách podivností libuje.‘‘
Jana Soprová, Lidovky.cz, 9. 4. 2024
Inscenaci finančně podpořil:
