Aparát
autor:
Franz Kafka
překlad:
Vladimír Kafka
adaptace:
Katharina Schmitt
režie:
Katharina Schmitt
dramaturgie:
Ján Šimko
scéna:
Pavel Svoboda
kostýmy:
Patricia Talacko
hudba:
Christoph Wirth
světelný design:
Václav Hruška
asistentka režie:
Veronika Macková
vizuál: Lucie Rosická (textilní obraz), Jan Bouček (grafika)
foto: Pavel Svoboda
délka představení: 70 minut
Režisérka a dramatička Katharina Schmitt se po inscenaci Zpráva pro Akademii (Studio Hrdinů, 2018) opět vrací k textu spisovatele Franze Kafky. V novém projektu Aparát se věnuje fenoménu diváctví, vztahu pozorovatele ke skutečnosti a jeho odpovědnosti za svůj pohled. Inscenace vychází z povídky Franze Kafky V kárném táboře. Text vypráví příběh badatele, který přichází do trestanecké kolonie v blíže neurčeném státě. Zde se jako první cizinec po dlouhých letech stává svědkem popravy odsouzence. Důstojník, který pečuje o popravčí stroj, obeznamuje badatele s průběhem poprav a úpadkem jejich významu za nového velitele. Během výkladu před svědkem si důstojník uvědomí svou situaci a v momentě, kdy se stroj před očima badatele zadrhne, se rozhodne propustit odsouzence, lehnout si do stroje a požádat badatele, aby mu asistoval při popravě. Důstojník se ze soudce najednou stává odsouzeným a badatelův do té doby zdánlivě nezúčastněný pohled je zatížen nečekanou odpovědností. Divadelní adaptace povídky je studií několika aparátů – aparátu popravčího stroje, mocenského aparátu v trestanecké kolonii a v neposlední řadě aparátu pohledu a způsobů, jakými zasahuje do událostí. Trestanecká kolonie se stává archeologickým nalezištěm pohledů.
Katharina Schmitt spolupracuje na inscenaci se scénografem Pavlem Svobodou, skladatelem a sound designerem Christophem Wirthem, kostýmní výtvarnicí Patricií Talacko a dramaturgem Jánem Šimkem.
program ke stažení zde: program Aparát
Projekt vzniká v mezinárodní spolupráci s JOiN / Junge Oper Stuttgart.
Mobilitu projektu podpořil projekt financovaný Evropskou Unií: Culture Moves Europe.
ohlasy a recenze:
Efektní je potom uvedení vražedného aparátu do chodu, nápaditě se tu kromě zvuku pracuje třeba i se stínohrou. A někdy kolem tohoto momentu se mne zmocnil pocit, že se do původně smrtelně vážné inscenace postupně vkrádá jistá a vlastně dost blahodárná poťouchlost.
Vojtěch Voska, Blog Nadivadlo, 4. 4. 2025