Ferrante club
délka představení: 100 minut
Životní rozhodnutí přítelkyň z neapolského cyklu s názvem Geniální přítelkyně, Eleny Greco a Lili Cerullo, se přímo dotýkají osobních zkušeností čtenářů, čtenářek a současně i celé situace žen. Autorka, jejíž totožnost je zahalena tajemstvím, popisuje ambivalenci sociálního povýšení, paradoxy mateřství, násilí na ženách, sexuální iniciaci a výchovu dívek. Přátelství a aspirace Eleny a Lily jsou poháněny jejich rivalitou, bojem o naplnění jejich snů nebo snahou vyrovnat se s rodinným původem.
Scénář inscenace tvoří fragmenty z prózy, na které v anketách vytvořených inscenačním týmem poukázali čtenáři a čtenářky Ferrante jako na nejvíce zapamatovatelné a nejbolestnější okamžiky textu. Na základě tohoto průzkumu byl vytvořen společný archiv obrazů z knih Ferrante s cílem ztvárnit jej scénicky a zkoumat jeho relevanci v kontextu současných možností seberealizace žen v České republice a Polsku.
Režisérky projektu navázaly přátelství během studií divadelní režie v Krakově: Magda Jiřička Stojowska více než deset let žije a pracuje v České republice, Iga Gańczarczyk v Polsku. Jejich dospívání je poznamenáno výchovou v katolickém a provincionálním Polsku z doby transformace, dospělost prožívají v odlišných sociálně-kulturních kontextech. Téma emancipace žen je zajímá v průsečíku tří perspektiv: osobních příběhů, sociokulturních podmínek a literárních modelů.
Režisérku Igu Gańczarczyk jsem oslovil ještě za svého působení v divadle MeetFactory na základě jejích režií v Krakově. Z různých, především rodinných, důvodů dochází k realizaci její režie až teď, tedy téměř po deseti letech. Nad autorským projektem Ferrante club se setkala s režisérkou a dramaturgyní Magdou Jiřičkou Stojowskou. Náš původní záměr divadelně zpracovat komplikovaný osud výjimečné polské umělkyně Katarzyny Kobro se v průběhu práce nad tématem doširoka otevřel tématu specifičnosti ženského světa, svérázného ženského přátelství, a to prizmatem české a polské novodobé historie. To vše rámcované dílem italské autorky Eleny Ferrante a především specifickým fenoménem, který kolem tohoto díla vzniká, tedy čtenářské kolektivní potřeby se s tímto dílem konfrontovat. Scénická koláž Ferrante club přes jasný režijní názor klade velký důraz na choreografii, improvizaci a ženský dialog. Přesto věřím, že inscenace nebude srozumitelná jen polovině populace.
Jan Horák
umělecký ředitel Studia Hrdinů
Děkujeme:
ohlasy a recenze:
V pražské inscenaci Ferrante club polského autorsko-režisérského uměleckého tandemu Iga Gańczarczyková a Magda Jiřička Stojowska se potkáváme s formátem jekési reality show, v níž se sejdou příznivkyně díla Eleny Ferrante )např. Geniální přítelkyně, Dny opuštění, Temná dcera aj.). Z Tíživé lásky si inscenátorky berou některé fragmenty, které vnímají jako konkrétní situace vhodné ke zkoumání. Vybírají motivy, které je fascinují, a dál je divadelně interpretují. Práce na scénáři byla podpořena i anketou mezi čtenářkami knih Eleny Ferrante v Polsku a i v Čechách. Touto metodou vznikla čtenářskou percepcí řada obrazů z autorčina díla, k němuž se připojily další zdroje: jak osobní příběhy tvůrkyň, tak čtenářská zkušenost z jiných textů o emancipaci žen. Vznikl tak tématický rámec, který ztvárněn scénicky nejenom baví, ale hlavně se neustále ptá po důležitosti řešení ženských problémů a traumat v současném evropském kontextu. (…) Inscenace měla více ambicí, než kolika se jí povedlo dosáhnout (např. chyběl alespoň nějaký náznak specifičnosti pohledu polských žen), přesto hlavně díky hereckým výkonům je na co se hodinu a půl dívat, představení je poutavé a baví.
Mária Uhrinová, obtýdeník Tvar 15/2020
Hraje se s velkou nadsázkou, což podtrhne několik karaoke výstupů (zazní mnohoznačné Beautiful od Christiny Aguilery). Díky hereckým výkonům je více než hodinu a půl dlouhé představení poutavé i zábavné.
Tomáš Šťáska, idnes.cz 24. června 2020
Režisérky Iga Gańczarczyk a Magda Jiřička Stojowska vytvořily scénickou koláž, která se zaměřuje hlavně na improvizaci a ženský dialog. Kdo ságu od Eleny Ferrante nečetl, nemusí se bát, že by mu utekl smysl, proč divadelní hra vůbec vznikla a co je jejím cílem. Může ji vnímat zcela samostatně, nikoliv jen v kontextu literární předlohy.
Michaela Dočkalová, dailycoffee.cz 29. června 2020
