Stařena
délka představení: 90 minut
Novela Stařena ruského avantgardního autora Daniila Charmse s humorem poodhaluje děsivou realitu života v Rusku napříč staletími. Krátký text, i když patří k autorovým nejdelším, je výchozím bodem k složitému fenoménu „ruského člověka“. Člověka, který žije v iluzi svobody, intimity, uměleckého sebevyjádření a důstojného života. Metaforou zla je zde mrtvá stařena, kterou přes sérií více či méně absurdních pokusů, nelze odstranit. Kdo ale nebo spíše co je tím neřešitelným problémem, je to vnější síla nebo vlastní imaginace, která je v nesvobodné společnosti smrtelným nebezpečím?
Charmsova temně hravá novela poodhaluje nesvobodnou a strachem svázanou společnost, která žije jaksi ze setrvačnosti a přijímá svůj osud s fatální paralýzou, která vede pouze k destrukci. Inscenace Stařena je výsměchem zrůdné sovětské moci a nabízí cestu, jak alespoň trochu porozumět pochroumané a tragické ruské duši.
Jedním z důvodů zinscenovat toto Charmsovo dílo, je snaha rehabilitovat ruskou kulturu. Přirozeně tu, která se staví na odpor nesvobodě, neúctě k lidskému životu, agresi, a to i ve své nejhorší válečné formě. Osud Daniila Charmse byl tragický, příčinou jeho smrti byl jeho talent a svobodný duch.
Stařena je prvním dílem volné trilogie zaměřené na Rusko, jeho minulost, současnost, kulturu a naši společnost.
Za podpory:
V inscenaci se používají stroboskopické efekty.
ohlasy a recenze:
„Vzniklo nicméně originální a působivé představení, které vedle silného vizuálu zaujme i snahou upozornit na neprávem pozapomenutého ruského autora. Autora, který dokázal v několika větách přiblížit tíhu své doby. Nebo možná spíš nadčasovou tíhu ruského bytí.“
Tomáš Šťástka, idnes.cz, 15. 11. 2023
„Natálie Řehová, Matyáš Řezníček a Ondřej Malý rozehrávají miniatury, které skládají kompaktní obraz o malých lidech a velkém strachu, o buzerování bližních či o zlomyslnosti osudu. (…) hrají s odstiňovanou expresivností, která vystihuje vyšinutost postav a situací, aniž by herci tlačili na laciný výrazový efekt. (…) divadelní Stařena vytváří celkem zdařilou či přesněji řečeno přijatelnou iluzi, že z adaptovaného Charmse na nás autenticky dýchá ruská společenská kultura, která si vystačí sama se sebou.“
Josef Chuchma, art.ceskatelevize.cz, 21. 11. 2023
„V mimořádně silném a expresivním podání Stařeny exceluje Natálie Řehořová. Svým temným pohledem, ostrými apatickými gesty a křikem někdy zlostným, jindy zas vyděšeným, vytváří postavu proměnlivou. Takovou, z níž se z mrtvé ženy, o níž nic nevíme, stává metaforická kolektivní entita zastupující ruskou společnost – neutěšenou, nesvobodnou, frustrovanou a kompletně paralyzovanou.
Muž (Charms) Matyáše Řezníčka je zas upjatým a nervózním mužíčkem. Shrbenými zády, letmými pohledy a bojácnou chůzí formuje postavu jedince téměř zcela rozdrceného Ruskem a jeho realitou. Počáteční výbuchy hněvu, strachu či bezradnosti střídá apatie a bolavá smířenost s vlastním nepěkným osudem.
A o tom Horákova Stařena je – o nepěkném osudu žitém v historicky nesvobodné zemi, která setrvává stále na stejném místě. Zatuchlém, shnilém a pokáleném.“
Tobiáš Waller, denikn.cz, 24. 11. 2023
„Jednoznačným kladem Stařeny ve Studiu Hrdinů je však působivá scénografie Lucie Sedlákové. (…) A především nesčetné množství černých ptáků s červeně svítícíma očima, zlověstně si měřícíma nově příchozí. Intenzita rudého světla jejich zraků kolísá i během představení a nápaditě tak dotváří nepříjemnou atmosféru profízlovaného Ruska.“
Vojtěch Voska, divadelni-noviny.cz, 11. 12. 2023
