Měsíční kámen
délka představení: 90 minut
„Příběh chlapce, který nikdy nebyl“ je sondou do vnitřního světa osamělého anti-hrdiny, jehož osud určuje sexuální orientace i chybějící rodinné zázemí. Hlavním a vše prostupujícím motivem je však svoboda a nezávislost jedince, který svou “jinakost” – islandsky hinsegin – přijímá jako přirozenost a dokáže žít jako autonomní lidská bytost, bez ohledu na hodnocení a soudy okolí. Reykjavík roku 1918, poslední rok první světové války. Islanďané slaví vítězství staletého boje o nezávislost, zároveň však vypuká epidemie španělské chřipky a vybuchuje sopka Katla. Otevírají se ovšem i první biografy, kde chlapec Máni (Měsíc) nachází útočiště a objevuje nejen svou vášeň k filmu, ale i dívku Sólu (Slunce), která nápadně připomíná nespoutanou a tajemnou Irmu Vep, hrdinku temné kriminální série Les vampires…
Česká premiéra adaptace stejnojmenného románu současného islandského autora Sjóna.
Partnery projektu jsou Islandské centrum performativního umění Tjarnarbíó a Islandské národní sdružení sexuálních menšin Samtökin ´78. Díky spolupráci těchto dvou institucí je zajištěno zázemí a prostor pro uvádění inscenace na Islandu a veškerý doprovodný program, především veřejné diskuze s publikem pod vedením Ásty Kristín Benediktsdóttir, literární vědkyně se specializací na islandskou moderní literaturu.
Inscenace byla nominována v anketě Ceny Divadelních novin 2022/23 v kategorii Alternativní divadlo.
Jan Cina byl nominován za roli Mániho Steina na Cenu Divadelních novin 2022/23 v kategorii Mužský herecký výkon bez ohledu na žánry.
Partneři projektu:
Podpořeno Fondy EHP
Working Together for a green, competitive and inclusive Europe.
V představení se používá stroboskop.
výňatky z recenzí:
„…fascinující koncept na hraně divadla, filmu a výtvarného umění. (…) Měsíční kámen Kamily Polívkové jasně ukazuje, jakým směrem by se nezávislé, potažmo veškeré české divadlo mělo ubírat. A to cestou mezinárodně obsazených projektů, nebo alespoň takových, které jsou si vědomy soudobé evropské režie včetně technických nároků kladených na divadlo, jež je dokáže s přehledem uspokojit.“
Marcela Magdová, magazin.aktualne.cz, 5. září 2022
„Máni Stein a Sóla jsou „queer“ rebelové vyčnívají ze společnosti, která je k sobě přitahuje a zároveň je striktně odmítá. Sóla Terezy Hofové má hbité a elegantní pohyby inspirované němými filmy a k Sjónovu předobrazu přidala navíc uličnické rysy (…). Jan Cina ztělesňuje Mániho Steina a asi není náhoda, že mi neskutečně připomínal mladého Chaplina; někdy v němém hereckém stylu a někdy v nejednoznačné kombinaci flirtování a chlapecké bezradnosti. Byl přesvědčivým Mánim Steinem. „
Dagný Kristjánsdóttir, hugras.is, 12. září 2022
„Svět, jehož jsme svědky, tedy vnitřní svět Mániho Steina, se díky zvolené technice propojení různých uměleckých médií stává nestálý a konstantně se měnící. Je jako jízda na horské dráze – nikdy nevíte, co vás čeká při dalším sešupu (…) Inscenace Měsíční kámen ovšem otáčí Máni Steinem různými směry a umožní nám spatřit a prožít krásnou, mnohovrstevnatou bytost vytrženou z běhu podivně mystického severského světa, jehož životní střípky se střetávají a míjejí mezi filmovým plátnem, divadelním prostorem a tajemstvím nevyřčených slov. Je jako motýl, na jehož barvu křídel budeme vzpomínat, i když už se přestala třepotat.“
Veronika Holečková, divadelni-noviny.cz, 17. září 2022
„’Představení režisérky Kamily Polívkové akcentuje vizualitu a atmosféru. O téhle inscenaci bych klidně řekla, že se jedná o surrealistickou esej. Není to jen divadlo, je to i film,‘ myslí si Marcela Magdová.“
Jonáš Zbořil, Jana Patočková, seznamzpravy.cz, 20. září 2022
„Láska k biografu je ale – stejně jako láska ke stejnému pohlaví – přes veškerou ostrakizaci své doby pojata nenuceně a s upřímností. Hra nespoléhá na „šokující“ sexuální scény a nestaví na tom, že pro moderní islandskou společnost byla obě témata vzájemně se dotýkajícími citlivými místy. Co Polívková prezentuje předně, je láska k médiu.“
Veronika Jončevová, denikn.cz, 29. září 2022
„Projekt ovšem staví především na hereckém výkonu Jana Ciny (…), který lze ocenit nejvyšším stupněm kvality. Suverénně zvládá text, připomínané naturalismy prezentuje s jistou vznešeností, pobaví také němou nápodobou některých vedlejších postav, tragikomickou naléhavost má i jím prezentované doktorovo vysvětlování Mániho přirozenosti rozlíceným spoluobčanům.“
Jan Kerbr, magazinuni.cz, 10/2022
„Působivé představení zaobírající se problematikou přijímání odlišné sexuální orientace (…) Filmové dotáčky ve stylu němého filmu i surrealismu přímo korespondují s tématem večera, Polívková jimi nicméně diváky silně znejisťuje. (…) Události načrtnutého dění a řešené problematiky však souvisejí s dnešní dobou jasně (covid, střelba v bratislavském baru), že jsou zcela na místě. (…) Měsíční kámen je tedy představení náročné, avantgardní, ale působivé a ve své výpovědi velice silné.“
Tomáš Šťástka, idnes.cz, 24. listopadu 2022
„Nejprve vidíme situaci a poté vyřčená slova. Jan Cina tak získává prostor pro rozehrávání beze slov nebo s vědomím jiného kontextu, do nějž slova akci postaví, když si je přečteme. Vyhraje si s němým energickým křikem kouřící prapratety nebo emotivním dánským námořníkem, který Mániho právě přistihl s mužem. (…) Máni vynikajícího Ciny má citů mnoho, bohužel je kvůli společenskému nastavení nemůže dát najevo.“
Natálie Bulvasová, divadelni-noviny.cz, 2. března 2023
