Festival Norma 2023

Na okraji okraje

Dramaturgie 6. ročníku festivalu, který nese název Na okraji okraje, je rozdělená do dvou dnů. Nejdříve představí práci předního polského mezinárodně etablovaného choreografa Pawła Sakowicze, který je jako jediný představitel živého umění v Polsku svým dílem zastoupen ve sbírce Národní Galerie (s představením Jumpcore, které jsme na festivalu uvedli v roce 2021). Druhý den se v širším kontextu zaměřujeme na ženskou tématiku.

Úvodní Fatamorgana v choreografii Pawła Sakowicze patří na repertoár Studia Hrdinů a je druhým titulem z tanečně-pohybové dramaturgické linky této scény. V této své choreografii vytváří tajemnou krajinomalbu, autonomní snový svět, který diváka láká k tomu se do něj plně ponořit.
Na Fatamorganu naváže minimalistické sólo stejného choreografa s názvem Amando.

Program druhého dne nabídne tři představení a jednu debatu. Performance shooting star současné malby a performativního umění Anny Ruth s názvem Early Larvae vzniká ve spolupráci s Denisem Baštugou na objednávku pro festival Norma. Anna chce pracovat se svou vlastní intimitou, kterou chce převážně hudebně – zvukovým přístupem sdílet s publikem.

Projekt Gosii Wdowik Dziewczyny (Dívky) z varšavské Komuny vznikal v rozmezí sedmi let. Gosia společně s pěti dalšími tanečnicemi chtěli zkoumat jaké je to být v současnosti dívkou, ztrácet toto „ochranné“ pojmenování, vnímat transformaci těla v průběhu času a jeho hodnotu v kontextu kultury a šířeji i politiky.

Transgenerační imerzivní performance-instalace na pomezí filmu, tance a divadla FIGURING AGE maďarské umělkyně Boglárky Börcsök je okouzlujícím a silně vtahujícím zážitkem. Boglárka se vtěluje do ikon maďarského tanečního divadla a kromě sugestivního zážitku tohoto převtělení v druhém plánu odkrývá i nedávnou historii Maďarska vedoucí k jeho současné nacionalistické realitě.

Pátek 24.11.

20.00 Fatamorgana – Studio Hrdinů ’60 minut

21.30 Amando – Korzo ’40 minut

Sobota 25.11.

17.00 Early Larvae – Studio Hrdinů

18.30 Dziewczyny – Studio Hrdinů ’60 minut – v polštině s českými a anglickými titulky

20.30 FIGURING AGE – Korzo ’60 minut – v angličtině (bez překladu do českého jazyka)

Studio Hrdinů, Paweł Sakowicz: Fatamorgana

Vše začíná setkáním skupiny lidí na blíže neurčeném místě. Simultánně vysloví jednu větu: Naštěstí se vydáváme stejným směrem. Od té chvíle kráčí zpět a hledí na neustále se proměňující krajinu jako by byli znásobenou postavou z romantické malby. Po nespočet nocí a dní pomalu splývají s prostorem a sami se stávají krajinomalbou.

Taneční představení Fatamorgana choreografa Pawła Sakowicze překrývá a odkrývá (romantickou) krajinu. Prostřednictvím komplexního světelného, prostorového i zvukového designu zkoumá koncept noci jako mystéria, díky kterému se obyčejné předměty, zvuky a těla stávají jinými a tajemnými. Skupina tuláků se pohybuje s obezřetností: jednou v neobyčejně pomalém gestu, jindy se chvěje vzrušením z neznáma.

Zvláštní poděkování patří Hellerau – Europäisches Zentrum der Künste Dresden

choreografie: Paweł Sakowicz
dramaturgická spolupráce: Jan Horák
scéna: Valentýna Janů
kostýmy: Paweł Sakowicz
hudba: Agnė Matulevičiūtė
světelný design: Václav Hruška

hrají: Lukáš Adam, Sára Arnstein, Jan Bárta, Adéla Gajdošová, Karolína Růžičková, Natálie Řehořová

Paweł Sakowicz: Amando

V představení Amando využívá Paweł Sakowicz pantomimy, pomocí které vyjadřuje obsah gestem. Mim zdvihá neviditelný pohárek tak dovedně, až má divák pocit, že pohárek v jeho ruce skutečně je. Sakowicz ve své choreografii smysl gesta vytváří i narušuje, střídavě tanec stylizuje i ho stylu zbavuje. Využívá také postmoderního tance, který – ačkoliv stylu a magii říká jasné „ne“ –zvedání pohárku jako tanec sám definuje. Zvuk z dílny Justyny Stasiowské naznačuje, že zvedání šálku je jiné ráno, jiné večer a jiné když se zrovna nikdo nedívá.

Nové taneční představení Pawła Sakowicze Amando, jehož vznik si v roce 2022 objednalo Národní muzeum ve Varšavě, mělo premiéru v dubnu téhož roku.

choreografie: Paweł Sakowicz
sound design: Justyna Stasiowska
produkce: Národní muzeum ve Varšavě
partner: Komuna Warszawa

performance: Paweł Sakowicz

Anna Ruth & Denis Baštuga: Early Larvae

Performance „Early Larvae“ Anny Ruth a Denise Baštugy, která vzniká pro festival Norma, by se měla dotýkat „ženského stínu“. Legendy kde figurují Ženy proměněné v démonické bytosti, jako Lamia nebo Medůza mohou být interpretovány jako symboly strachu ze silných ženských vlastností a sexuality. Odkazují se na temné aspekty ženskosti, které byly historicky potlačovány nebo demonizovány. Strach z moci, který může žena představovat, a tedy i potřeba ovládnout tuto moc, může vést k omezování a dehumanizaci.

koncept: Anna Ruth & Denis Baštuga

Komuna Warszawa, Gosia Wdowik: Dziewczyny / Dívky

Tato performance se už jednou stala.
V souladu s principy experimentu.
Tato performance se opět děje.
V souladu s praktikami recyklování.
Tato performance se opět stane – v budoucnosti.
V souladu s principy toho nejdelšího napjatého očekávání.
Se Stefou, Mimi, Jagodou, Wiktorií a Polou jsme se poprvé setkaly v roce 2016. Ve Studiu
Theater jsme společně chystaly představení Dívky. Chtěly jsme v něm hovořit o tom, jaké to je být dívkou a o fungování těla dívky – jako symbolické postavy – v kultuře. Představení se hrálo dva roky a jeho postavy se v průběhu těchto dvou let přirozeně vyvíjely. Vyrostly z kostýmů i samotných scén. Jejich dozrání změnilo celé představení.
Zajímalo nás, jakým způsobem lze zachytit běh času a jak lze tento proces transformovat do
performativní formy. Jak vyprávět příběh, jehož vyvrcholení a pointu neznáme? Jak prožíváme běh času? Jsou čas a historie totéž?
V návaznosti na tyto otázky vznikla myšlenka na sérii představení vyprávějících o životech pětimhrdinek. Nejdříve: Dívky. Poté: Ženy. A nakonec možná i – Babičky. Ze všeho nejvíc jsme však chtěly společně prožít tento proces růstu, dospívání a stárnutí v měnícím se politickém prostředí.

Režie: Gosia Wdowik
Scénář: Weronika Murek
Scénografie a kostýmy: Dominika Olszowy
Video: Agata Baumgart
Produkce videa: Bartek Zawiła
Light design: Klaudia Kasperska
Hudba, sound design: Sebastian Dembski

Hrají: Jagoda Szymkiewicz, Milena Klimczak, Pola Pańczyk, Wiktoria Kobialka, Stefania Sural

Premiéra: 13.10.2023, Komuna Warszawa

/v polštině s českými a anglickými titulky/

Boglárka Börcsök & Andreas Bolm: FIGURING AGE

Site-specific projekt zpřítomňující životní peripetie a tvorbu tří zapomenutých představitelek maďarské taneční moderny. Sugestivní mix každodenních gest i precizních tanečních pohybů zhmotňující pohnuté privátní i umělecké osudy. Nesentimentální hold lidské originalitě, jenž během této sezony ozdobil program řady významných evropských festivalů.

Úvahy o možnostech lidského těla jako výrazového prostředku tance objevila také maďarská umělkyně Boglárka Börcsök, která svým dílem Figuring Age představila malý, ale ohromující klenot v programu festivalu.
Rico Stehfest, tanznetz.de, 18. 9. 2022

Boglárce Börcsök a režisérovi Andreasi Bolmovi patří dík za to, že svým stejně tak dojemným, jako podmanivým a okouzlujícím představením dali prostor odkazu tří maďarských tanečních umělkyň, kterým nepříznivý běh času znemožnil pokračování ve slibně započaté kariéře.
Alfred Oberzaucher, tanz.at, 28. 7. 2022

Boglárka Börcsök jako magnet vtahuje diváky do smršťujícího se světa stáří, je bezmocná a neohrožená zároveň. S uštěpačným výrazem bojuje, stejně tak tehdy jako i dnes, s politikou a na tváři se jí vykouzlí blažený úsměv, když se jí (jedné ze tří dam) svými pažemi podaří udělat náznak tanečního gesta […] Strhující a mimořádné představení s intenzivním dozníváním.
Ditta Rudle, tanzschrift.at, 25. 7. 2022

Transgenerační imerzivní performance-instalace na pomezí filmu, tance a divadla.

Ve Figuring Age se prolínají příběhy a vzpomínky pozapomenutých a dnes již zesnulých umělkyň Irén Preisich, Évy E. Kovács a Ágnes Roboz, které se ve 30. letech 20. století podílely na rozvoji moderního tance v Maďarsku a kterým bylo v době spolupráce s nimi již 90, 96 a 101 let. Na základě videonahrávek, natočených v jejich soukromých domech, vytvořili tanečnice a choreografka Boglárka Börcsök a filmový tvůrce Andreas Bolm pečlivou choreografii ztělesnění, která jejich protagonistky navrací na scénu prostřednictvím performerčina těla a hlasu. Börcsök do jejich osobních příběhů začleňuje gesta, postoje a taneční pohyby, které se otiskly do jejich pomalých a křehkých těl a které vyžadují zvláštní úspornost. Sleduje přitom, jak tyto tři ženy modifikovaly svůj přístup k pohybu, aby přežily společensko-politické změny 20. století, a odhaluje, jak se odolnost, mlčení a traumata zapisují do těla i pohybu.
Souběžně s performancí probíhá dvoukanálová videoinstalace, jež tanečnice zachycuje v jejich domovech. Ticho pokojů, naplněných osobními předměty a vzpomínkami, se stává scénografickým pozadím pro jejich poslední vystoupení na obrazovce.
Figuring Age je nejen impozantní choreografií tělesných vzpomínek, ale prostřednictvím životních osudů jednotlivců současně nabízí širší rámec pro přemýšlení o možných příčinách současného vzestupu nacionalismu v postsocialistickém maďarském kontextu.

koncept, choreografie, kostým, scénografie a produkce: Boglárka Börcsök & Andreas Bolm

starší tanečnice: Éva E. Kovács, Irén Preisich a Ágnes Roboz
světla a zvuk: Andreas Bolm
asistent produkce: Martyna Bezrąk
překlad do angličtiny: David Robert Evans
produkce: Die Irritierte Stadt Festival of Arts, Montag Modus
video: Andreas Bolm & Boglárka Börcsök (střih), Lisa Rave (kamera), Elisa Calosi (produkční)
výroba videa zadána: Montag Modus/ MMpraxis

performance: Boglárka Börcsök

/v angličtině bez překladu do českého jazyka/

Maďarská choreografka a performerka Boglárka Börcsök (1987) je výrazně se profilující osobností v oblasti současného tance a performance posledních let. Vystudovala současný tanec jak na Soukromé univerzitě Antona Brucknera v Linci, tak na mezinárodně uznávané P.A.R.T.S. (Performing Arts Research and Training Studios) v Bruselu.
V současnosti žije v Berlíně a věnuje se především své interdisciplinárně pojaté tvorbě. Jako etablovaná tanečnice a performerka ale i nadále spolupracuje s různými progresivními choreografy, např. Ligií Lewis či Joachimem Koesterem. Od roku 2016 nepravidelně vystupuje v experimentálním projektu choreografa Borise Charmatze 20 Dancers for the XX Century, jenž je koncipován jako živý archiv – dvacet tanečníků různých generací zde předkládá úryvky z význačných tanečních sól 20. století. Zároveň se umělecky podílela na vzniku některých performancí z cyklu MONUMENT renomované tvůrkyně Eszter Salamon, která jejich prostřednictvím prozkoumává vztah mezi choreografií a dějinami.
Tvorba Boglárky Börcsök se inspiruje principy observačního dokumentu i archivního výzkumu. Konstantně se v ní zabývá projekcí paměti a historie do osobních gest a pohybů jedince. Také vychází z metody „rozšířené choreografie“, kdy se pomocí vizuálních technik či pohybů v nečekaných kontextech vymezuje vůči rigidnímu pojetí kompozice jakožto tančícího těla.

Andreas Bolm (1971) je filmový režisér a producent působící v Berlíně. V mládí pracoval jako hudebník a zvukař v anglickém Manchesteru, brzy jej ale začala lákat vizuální kultura a svůj zájem směřoval k experimentální fotografii a videu. Jeho filmy byly promítány na mnoha renomovaných festivalech po celém světě. Bolm ve svých filmech zachycuje člověka v jeho přirozeném, sociálním i rodinném prostředí a zkoumá tenkou hranici mezi dokumentem a fikcí. Studoval na pražské FAMU i na Univerzitě umění v Berlíně (filmovou a divadelní vědu). Společně s režisérem Marcusem Nechlebou založili produkční společnost pickpocket production, která stojí za některými oceňovanými filmy režisérek Maren Ade a Sonji Heiss.

Boglárka Börcsök a Andreas Bolm spolupracují již od roku 2017. Projekt Figuring Age s mimořádným ohlasem prezentovali na festivalu Moving in November v Helsinkách či na festivalu ImPulsTanz ve Vídni v sekci mladé choreografické tvorby [8:tension]. Boglárka Börcsök a Andreas Bolm byli s tímto projektem zařazení do prestižního výběru Twenty23 mezinárodní choreografické sítě Aerowaves. Čeští diváci mohli představení vidět letos na 26. ročníku festivalu Divadelní Flora v Olomouci, kterému tímto děkujeme za laskavé poskytnutí přeložené anotace.