Modrovous – naděje žen
délka představení: 95 minut
Text současné německé autorky Dey Loher nabízí tvůrčímu tandemu Horák-Pěchouček ideální možnost rozvíjet jejich volnou řadu inscenací, ve které se věnují především ženským hrdinkám. V této hře je sice ústřední postavou muž – sériový vrah žen – dominance této postavy je ale interpretačně záměrně relativizována. Modrovous je v tomto pojetí více ženskou fantazií a romantickou figurou bez příčiny. Uvěřitelnější a aktivnější úlohu zde představují všechny ženské postavy.
Centrálním tématem dramatického díla Dey Loher je otázka viny, z minulosti přetrvávající dávná provinění, která se zrcadlí do současnosti. Jindřich Modrovous si opakovanými vraždami prohlubuje vzpomínky na své první nepravděpodobné, ale fatální zamilování. To skončilo sebevraždou dívky, co chtěla krásu jejich vztahu uchovat až do smrti. Modrovous je pak v průběhu jedné noci konfrontován s různými podobami lásky. Samotné akty svých vražd vnímá jako běžně vykonávané činy na pokraji dobročinnosti. Inscenátoři kladou důraz na snový rozměr tohoto zacykleného panoptika, ve kterém různé variace na ženství směřují ve jménu lásky k funerální katarzi.
Poděkování: Markéta Vacovská, Edgar Schwarz, Sultán, David Vrbík, Jakub Žid
výňatky z ohlasů:
Abyste si Modrovouse Horáka a Pěchoučka opravdu užili, doporučuji na grimmovskou pohádku zapomenout. Připravte se spíše na skutečně vtipnou grotesku ze současného světa s dobrými hereckými výkony a opravdu silnou, katarzi přinášející závěrečnou písní o vraždě v podání Evy Hacurové. Modrovouse zabila dívka sama, nepotřebovala na to tři bratry jako v pohádce. A právě konečné „vítězství” slepé vypravěčky nad Modrovousem nabízí téma silné, emancipované, ženské hrdinky, jež představuje nejzásadnější rozchod textu Loher a jeho inscenace s grimmovskou adaptací původně lidového námětu.
Veronika Drábková, i-Divadelní noviny, 5. prosince 2018
Je patrné, že všichni aktéři se vydali cestou vědomě řízeného, neexhibujícího, přesto pikantního a provokativního, vyzývavého herectví. To je nyní poznávací značkou Studia Hrdinů.
Vladimír Hulec, Divadelní noviny č. 2/2019
Horák s Pěchoučkem přetvořili drama zakotvené v realitě i poetice 90. let do surrealistické vize, kde není podstatné, co se děje ve skutečnosti a co ve fantazii, zato se to děje s lehkostí, přirozeností a poezií, v níž má své místo starý francouzský šanson vedle Seifertovy něžné ukolébavky. A ještě našli v příběhu nehrdinského Modrovouse i dost prostoru pro humor.
Radmila Hrdinová, Právo, 22.1. 2019
derniéra inscenace proběhla 22.1. 2021 v podobě streamu písní z představení
