Krev Wälsungů
Krev Wälsungů, novela nositele Nobelovy ceny za literaturu Thomase Manna z roku 1906, byla kvůli svému na svou dobu skandálnímu obsahu poprvé publikována teprve v roce 1921. Hlavními postavami textu jsou Siegmund a Sieglind, dvacetiletá dekadentní dvojčata z bohaté mnichovské rodiny. Siegmund studuje dějiny umění, Sieglind čeká na svatbu s úspěšným úředníkem von Beckerathem – ani jedno neberou dvojčata vážně. Raději se věnují sobě a hudbě Richarda Wagnera, především jeho opeře Valkýra, jejíž hlavní postavy se jmenují stejně jako oni dva.
Inscenace se pohybuje na rozmezí divadla a opery, Katharina Schmitt pracuje v Krvi Wälsungů s činoherními herci stejně jako s operními zpěváky. Diváci uslyší během představení árii Wotanovo loučení z Wagnerovy opery Valkýra
v provedení operních zpěváků Lucie Juránkové a Martina Vodrážky. Thomas Mann pojmenoval svoji novelu podle bájného germánského rodu Wälsungů, který se poprvé objevuje již v staroanglickém hrdinském eposu Beowulf. Hlavní postavy oprery Richarda Wagnera Valkýra – dvojčata Siegmund a Sieglinde, pochází také z tohoto rodu. Mann ve své novele přebírá od Wagnera téma incestu. Pro jeho Siegmunda a Sieglindu znamená incest návrat k sobě a alternativu ke stereotypu manželství.
Inscenace vznikla za podpory Česko-německého fondu budoucnosti.
Děkujeme Michalu Dočekalovi za vstřícné zapůjčení rekvizit, Činohernímu Studiu Ústí nad Labem za podporu a Vladimíru Peškovi za pomoc při realizaci scény.
derniéra: 26. září 2017
ohlasy:
Režisérka v inscenaci uplatnila svůj charakteristický přístup – formální vedení herců, estetiku chladu, cit pro analýzu textu –, ale zároveň podnikla velmi riskantní krok. Ač by se zpočátku mohlo zdát, že hlavními principy výstavby díla bude hypnotický vývoj scén se smyslem pro detail a statičnost herecké akce s akcentem na Mannův text, Schmitt se rozhodla do činohry vsadit čtvrthodinový fragment z Valkýry v podání operních zpěváků, kteří jinak hrají rodiče dvojčat.
Lukáš Jiřička, A2
Marie Švestková a Ivan Lupták dokáží své postavy vést na tenké hranici mezi vkusností a vulgárností. Jejich interpretace je jednoduše „nádherně hnusná“.
Tatiana Brederová, odivadle.cz
