Tomáš Mitura: Maltovy schody

vernisáž: čtvrtek 14. ledna 2016 od 18.00 hodin
výstava trvala od 15. ledna do 26. února 2016

Výstava Studia Hrdinů s názvem Maltovy schody Tomáše Mitury volně reaguje na uvedenou inscenaci Zápisky Malta Lauridse Brigga / I. část režírovanou Kristýnou Kosovou a Adamem Svozilem, která je inspirována jediným románem Rainera Maria Rilkeho Zápisky Malta Lauridse Brigga.

„kdo podlehne vábení a půjde souběžně s touto knihou, nevyhnutelně dojde dolů; bytostné potěšení přinese toliko těm, kteří se jí pokusí číst do jisté míry proti proudu“
Rainer Maria Rilke

Tímto motem je započat scénář, který byl inspirací pro výstavu Maltovy schody. Možné sdílení tématu, nastiňování osobních přístupů a uvažování nad danou látkou vyústilo v ucelený tvar, který připomíná schodiště.

ŽENA (VYSTOUPÍ Z POHYBU): (Mít svou vlastní smrt je vzácnější než mít vlastní život); prostě přijdeš, najdeš život, a pak umřeš, jak se to zrovna namane. (návrat k pohybu)

Vnímání pohybu umocňuje samotná instalace výstavy v prostoru rozlehlého schodiště, které vede diváky do nitra divadla. Opakování. Sestoupíme z posledního schodu k vrcholu jiného schoditě. Cizího, složeného ze symbolů žití, kterým můžeme rozumět. Pouštíme se do čtení. Vždy je v celku jeden nebo více fragmentů dominantních, je to síla záznamu / vzpomínky, která se nám otiskla v paměti a zatím nebyla jinou silou přemazána. Vrstvy malby, možnosti přemalby. Vše je ponecháno v určitém sledu, který dává pomyslný rámec. Kdo ale určí možnosti čtení?

MALTE: Tohle jsem si opsal z knihy, v které jsem to našel, aby mi to bylo blízké a vytrysklé z mé ruky jako z vlastní. …
A tak klesáme a stále nám zní v uších.
Všechno je složeno z tolika zvláštních jednotlivostí, jež nelze odpozorovat.
A kdyby tu byl, třeba by řekl:
OTEC (vysvětluje, snaží se tím pomoci, během této scény matka pomalu vstává a poslepu, nešikovně se snaží opustit scénu, MALTOVA pozornost je rozdělena mezi matku, kterou se snaží opatrně vrátit na místo a OTCE, s nímž chce diskutovat): Moderní strach ze smrti je jedním ze základních důsledků neonarcismu: ztrátou zájmu o budoucí generace se totiž zvyšuje úzkost ze smrti a zároveň se představa stárnutí stává stále nesnesitelnější, i vzhledem ke zhoršování podmínek starých lidí. Proces personalizace systematicky odstranil všechno transcendentní a člověku zůstává jen čistě aktuální a zcela subjektivní život bez cíle a beze smyslu, v němž je vydán napospas závratnému sebeokouzlení. Člověk uzavřený do vlastního ghetta nyní musí čelit své smrtelnosti bez veškeré „transcendentní“ opory.

kurátorka: Tereza Sochorová Horáková