Zvěřinec

Záměrem inscenace Zvěřinec je oživit odkaz kněze Josefa Zvěřiny. Nemá ale životopisné ambice, neobrací se do historie, ale naopak volí současnost, jako pole, ve kterém má rezonovat Zvěřinovo myšlení a skutky.

Příběh se odvíjí v zemi, která se na oko ukazuje jako svobodná a demokratická, ale pod povrchem zuří válka proti každému, kdo by chtěl jakkoli zpochybnit stávající status quo. Tedy skrytý totalitní režim. Jak dobře víme, všechny silové režimy k tomu mají blízko.

Hlavní postavou hry je Rút, mladá dívka žijící na okraji společnosti, mladá dívka opuštěná svou matkou, mladá dívka vykořeněná a zmítající se v psychických problémech a v závislosti na drogách. Rút je v tomto smyslu symbolem té země, ve které žije. Rút i země strádá, chřadne a zmítá se v nesmyslnosti, ve strachu.

Inscenace Zvěřinec má být příběhem o útlaku, kterého se nemáme děsit, ale vnímat ho jako dar, jako příležitost osvědčit se, i když třeba za cenu nejvyšších obětí.

V inscenaci se používají stroboskopické efekty.

výňatky z recenzí:

„Herci (…) jsou zvěřincem, který Otec Josef ošetřuje. Jsou zvěřincem, který připomíná náš svět. (…) Z inscenace vystupují témata moci a bezmoci, viny a neviny podmaňující si svět režimů minulých i těch dnešních a vstupující do konkrétního lidského počínání. Tíhu a důležitost buduje Miroslav Bambušek společně s herci v onom nepořádku, ve vykloubenosti zvířecích pohybů a za účasti velmi sugestivní hlasité hudby. Nelze uniknout jakémusi skrytému apelu, těžkosti, sevření.“

Adéla Kalusová, art.ceskatelevize.cz, 3. března 2023

„Zvěřinův (…) osud nyní konfrontuje se současností, když se ptá, jestli se dají Zvěřinovy maximy aplikovat i na rok 2023. Už kvůli tomu stojí za to inscenaci vidět. Neptat se, co z toho bude, je totiž dnes úplně stejně náročná výzva jako v časech Josefa Zvěřiny.“

Jan H. Vitvar, respekt.cz, 4. března 2023

„Člověk, který nějaký ten pátek (takových dvacet let) na jejich (Bambuška a Nebeského – poznámka SH) představení chodí, už tedy tuší, co může očekávat, což neznamená, že to jeho zvědavost dále nevábí. Možná by se dalo mluvit i o jisté závislosti na určitém druhu týrání, což platí především pro inscenace pana Bambuška, kterého člověk nemůže nemilovat, a přitom nemít chuť ho při odchodu z představení přetáhnout heverem.“

Jiří Peňás, Týdeník Echo, č. 12, 23. března 2023