Zákon řady

  • Středa 5. 3. 20:00 Koupit vstupenky no language barrier

  • autor: Apolena Vanišová
    překlad: Petr Soukup
    režie: Apolena Vanišová
    dramaturgie: Jan Horák, Vojtěch Honig
    scéna: Apolena Vanišová, Pavel Havrda
    kostýmy: Monika Krobová
    hudba: Matěj Šenkyřík
    světelný design: Pavel Havrda
    pohybová spolupráce: Jan Bárta, Eliška Brtnická
    asistent režie: Vojtěch Honig
    vizuální spolupráce: Johana Střížková
    pohybová supervize: Hana Polanská
    odborná spolupráce: Tomáš Mládek
    foto: Kristýna Burýšková Šaarová

    hrají: Jan Bárta, Eliška Brtnická, Dora Bouzková, Sára Märc
    délka představení: 60 minut

    Minimalistická pohybová inscenace v režii Apoleny Vanišové je volně inspirována teorií rakouského biologa a zoologa Paula Kammerera. Čtveřice aktérů v ní pozorně sleduje objekty, které se samovolně pohybují po scéně. Soustředí se na jejich cestu prostorem a pokouší se zachytit stejná nebo podobná seskupení, která na místě vznikají. Principy opakování umožňují všímat si věcí, které jsou za normálních okolností nám neviditelné. Inscenace vybízí k vizuálnímu prožitku a meditativnímu ponoru do nekončících repetitivních vzorců. Vytváří tím paralelu k principu Kammererova zákonu řady, který popsal v knize Das Gesetz der Serie.

     

    program ke stažení zde: program Zákon řady

     

    Ohlasy a recenze:

    „Pohybově-objektový průzkum fenoménu hromadění hmoty, který na základě inspirace Kammererova zákona sérií vytvořila režisérka Apolena Vanišová, mohl vyvolávat „jen“ pocity i spouštět myšlenkové pochody, nabízel k obdivu svrchovaný klid a také mohl probouzet touhu rozklíčovat předestřený předmětový chaos.“

    Hana Strejčková, Taneční aktuality, 24. 1. 2025

    „To, co vytvořil tvůrčí tým na rozlehlé prázdné scéně Studia Hrdinů, lze nazvat hračičkářstvím, scénickou meditací nad pohybem věcí a lidí v prostoru, ale skrze tento koncept lze zároveň vyprávět symbolický příběh fungování lidstva a společnosti.“

    Jana Soprová, Divadelní noviny, 19. 1. 2025

    „Jako diváci jsme mohli sdílet spolu s performery radost z pozorování, nebo alespoň radost z jejich pozorování. Radost čtyř výzkumníků a experimentátorů, kteří se snaží spoutat mechanický život. A vlastně to úplně stačí. (…) s odstupem mám pocit, že nejcennější je na celé inscenaci/instalaci prvek hravosti, a čím méně nad ní bude divák přemýšlet, tím více si ji vlastně užije…“

    Lucie Kocourková, divadelní.net, 16. 1. 2025

    „Hodinový nonverbální titul jsem přečetl hlavně jako ironické vysmání se lidské tendenci všechno zaškatulkovat, racionalizovat, zkrátka zařadit (se).“

    Vojtěch Voska, Blog Nadivadlo, 14. 1. 2025

    premiéra: 12. 1. 2025
    foto