Ladislav Václav Kouba, Luboš Rothbauer a Jan Žalio

termín výstavy:
vernisáž: sobota 7. února 2015 od 18.00 hodin, výstava potrvá od neděle 8. února do pátku 6. března 2015

Devátá výstava Studia Hrdinů, kterou ponecháváme bez názvu, volně  reaguje na uvedenou inscenaci Pustina režírovanou Miroslavem Bambuškem. Pustina stojí na libretu, básnické skladbě, které vzniklo složením tří základních sbírek básníka, textaře a výtvarníka Pavla Zajíčka (Roztrhanej film, Šedej sen a Kniha moří). V inscenaci se propojují tři dramatické složky: živá hudba /DG 307/, filmové projekce a herecké akce. Vzniká tak specifický tvar na pomezí filmu, koncertu a divadla.

Oslovení tří autorů, Ladislava Václava Kouby, Luboše Rothbauera a Jana Žalia, bylo zcela intuitivním podnětem, ke kterému vedla vzpomínka na zažívanou energii jejich osobností a tvorby na SUPŠ sv. Anežky České v Českém Krumlově. Zde jsme se potkali a nadále o sobě občas slýchali. Jejich následná setkání se mi vždy jevila jako neutuchající polemika nad zažíváním denní reality „beze slov”, směsice obrazů, zvuku a více či méně koordinovaného pohybu. Zde již je každý z nás o krok dál, i když předkládané obrazy se mohou zdát v odkazu k něčemu dávno minulému, i přes svou svébytnost.

P.Z.: „Nový obrazy vznikají ve městech,  vznikají v městských krajích sluncí a měsíců. Vznikají v železobetonech a iluminaci.”

Malby, projekce, fotografie a kresby vytvářejí mozaiku obrazů, zvuku a občasné divákovy intervence. Odrazy stromů, řek a obličejů, lidské vztahy, čmáranice, kde „Příběhu se nevyhneš”, tak je nazvaná velkoformátová animace v mezipatře Jana Žalia, která může evokovat texturu filmového materiálu. Procházení lesem, pohledy na moře, vrstvení a rozbíjení projekční plochy, osvícená fotografie jdoucí ženy, vše nás pomalu vede hlouběji do naší mysli. Stojíme před ležícím koněm Ladislava Václava Kouby, který možná odpočívá z neustálých pokusů ho zkrotit. Kůň je vtěstnán do formátu, osamocen v krajině a celý výjev působí až surrealisticky. Je jakousi až nadpozemskou bytostí. Jeho pohled směřuje do jeho nitra, k jeho vnitřním krajinám. Drobné kresby Luboše Rothbauera umístěné v malém sále divadla také odkazují k vnitřnímu světu. Tam uvnitř si připomínáme tváře, kterých jsme se dotýkali a pomocí opětovného skicování se vzpomínky rozkládají až v abstrakci. Tušený krystal z jeho fotografické řady nám dává naději, že stále je důležité prožívat tmu, bez které bychom světlo nepoznali.

P.Z.: Hledal jsem tě v popelu!
Hledal jsem tě v prachu!
Hledal jsem tě v písku pouště!
Tvoje ostré vůně jsem tam hledal!
Díval jsem se na slunce, jestli jsi tam náhodou neulétl!
Žádné kapky z voskových křídel se na obloze neleskly!
Chtěl jsem s Tebou mluvit, ale zmenšoval jsi se do ozvěn!
A já taky!

Kurátorka: Tereza Sochorová Horáková