Škvíry existence
délka představení: 90 minut
(Stojí za to si uvědomit, že každá brambora se loupe zvlášť.)
„Bylo by naivní myslet si, že chaos přichází pouze z vnějšku. Je všude. I ve mě. Když sbírám rozházené věci a vytírám podlahu, stavím se na stranu řádu proti destrukci.”
Každé vykonané gesto, každý pohyb, každé rozhodnutí by ale mohlo stejně tak dobře nevzniknout. Jak tedy lze KAŽDODENNOST vůbec vnímat?
Kombinací filozofické přesnosti a poezie?
Každou vteřinu se kolem nás něco děje, ale my si toho nevšímáme. Každodennost totiž existuje tak, jako by zároveň nebyla. Zametá za sebou stopy. Úvahy nad každodenností mají tu moc člověka probudit. Vzpamatuj se, říká, zastav se a vnímej! Pokud to neuděláš, rozplyneš se v nevědomosti.
Hledání Každodennosti je kriminální hádanka – je nutné provádět detektivní pátrání!
Kromě toho, že Škvíry existence doslova vyzývají k nějaké akci, jejich pohled odmítá evropský filozofický zřetel založený na zkoumání počátků a podstat, a místo toho se snaží svět a úlohu člověka vnímat skrze „škvíry existence“ ve sféře každodennosti, kterou tradiční filosofie zpravidla vidí jako nepodstatný případek.
„Přitom můžeme v krátké jiskře vědomí to, co považujeme za chaos, spatřit jako jiný řád. Rozlehlý, přirozený. Ve vlastním počínání pak rozpoznáváme síly destrukce. A zmocňují se nás pochyby. Na chvíli. Pak se vracíme k obvyklé práci, protože nemůžeme vystoupit proti vlastnímu údělu….”
Jolanta Brach – Czaina (✝︎2021)
Její literárně-filozofická kniha Škvíry existence vyšla v roce 1992 v jejím rodném Polsku. A tam se okamžitě z tohoto souboru devíti esejí stala literární senzace. Autorka vystudovala fyziku a filozofii v Polsku, následně filmovou režii v Paříži. Věnovala se teorii a filosofii kultury, gender studies a filosofické antropologii.
Inscenaci finančně podpořil:
Vznik díla byl podpořen Nadací ČLF.
ohlasy a recenze:
‚‚Přes lákavé zaměření na běžné životy každého z nás nejsou Škvíry existence zas tak lehké čtivo. Filozofií nepříliš políbený čtenář, jakým jsem kupříkladu já, se patrně nevyhne nutnosti opakovaného čtení některých pasáží, případně dohledávání si všech možných jsoucen, bytování a drobtů. Vyvstává tedy otázka, jak z takto náročného inspiračního zdroje postavit divadelní inscenaci. Tvůrčí tým v čele s režisérkou Annou Davidovou ten kýžený klíč našel…Inscenace Studia Hrdinů totiž kromě zábavné podívané skýtá i nenápadné inspirativní poselství – je třeba vstát a vykonávat každodenní činnosti, ne se z nich snad nutně radovat, ale vidět v nich smysl, neboť ho bezpochyby mají. Ať se nám v životě děje, co chce.“
Vojtěch Voska, Divadelní noviny, 15. 6. 2024
„Režisérka Anna Davidová využíva svoje dôsledné poetické vnímanie na pretransformovanie mŕtvych slov v živú komunikáciu, čo miestami spôsobuje až isté spirituálne momenty osvietenia. (…) Inscenácia groteskným štýlom zosobňuje ohnisko filozofických presahov textu, v písanej forme diela pôsobiacich nesmierne impozantne, no ich scénické prevedenie im prináša istú ľahkosť, čím zbavuje filozofiu nálepky etablovanej a honosnej vedy. (…) V poslednej dobe je veľmi zriedkavé naraziť na inscenáciu so svojou vlastnou, samobytnou aurou, ktorá si žije skutočným životom a počas stretu s ňou pustí diváka do svojho subjektívneho sveta, odkiaľ sa mu nechce ani po deväťdesiatich minútach len tak zobudiť do reality. Škvíry existence Studia Hrdinů sú rozhodne jednou z nich.“
Martina Kostolná, Kritické Theatrum, 14. 11. 2024
