Skugga Baldur


autor: Sjón, Kamila Polívková, Tereza Hof
režie: Kamila Polívková
dramaturgie: Jan Horák
překlad: Helena Březinová
scéna a světelný design: Antonín Šilar
kostýmy: Zuzana Formánková
hudba: Ryan van Kriedt, Jón Sæmundur Auðarson
projekce: Antonín Šilar a Jón Sæmundur Auðarson
výtvarná spolupráce: Jón Sæmundur Auðarson a Sindri Ploder
asistent režie: Ondřej Štefaňák
inspice: Pavlína Hýčová
produkce: Tomáš Kadlec, Ladislav Krapek, Orri Einarsson

hrají: Tereza Hof
délka představení: 75 minut

Česko-islandský divadelní projekt na motivy Sjónova románu Skugga Baldur

Sjón, vlastním jménem Sigurjón Birgir Sigurđsson, se řadí k nejosobitějším islandským spisovatelům současnosti, od dob hudební skupiny Sugarcubes patří k dvorním textařům zpěvačky Björk a za texty písní ve filmu Tanec v temnotách Larse von Triera byl nominován na Oscara. Kniha Skugga Baldur patří k jeho nejúspěšnějším, byla přeložena do více než dvaceti jazyků a autor za ni v roce 2005 získal prestižní Literární cenu Severské rady.

Román Skugga Baldur (česky Syn stínu) slouží jako předloha mezinárodního projektu, jenž propojuje dvě rozdílné kulturní tradice – z Čech hluboce zakořeněnou tradici divadelní a z Islandu velmi silnou tradici vypravěčskou a mýtotvornou. Ideálním materiálem pro toto spojení je právě tento román, ve kterém se setkávají i míjí tři postavy, reprezentující odlišné světy a životní přístupy – démonický pastor Baldur proměňující se v temnou bytost skugga-baldura, dívka žijící s Downovým syndromem Abba a evropsky vzdělaný přírodovědec Fridrik.

Důležitým mottem příběhu o zákeřném tvoru skugga-baldurovi je citace z Ovidiovy Knihy proměn „omnia mutantur, nihil interit“ – vše se mění, nic nehyne. Metamorfóza je i hlavním vyjadřovacím prostředkem excentrického vypravěče Skuggiho (skuggi = islandsky „stín“), který na scéně rozehrává poněkud podvratnou show o lovci a jeho stínu, uštěkaných liškách, sušených tresčích hlavách, Downových mongolských dětech, pojídačích lotosů, vůni darjeelingu a kouření opia, milosrdenství, soucitu i opovržení, o Bohu a elektřině v zadku ledovce, cestě sněhem do podsvětí a pastorovi, co v krajině vypadá jako černý bobek.

premiéra Praha – 26. února 2016 // premiéra Reykjavík – 4. března 2016

Inscenace získala Cenu Divadelních novin v sezóně 2015/2016 v kategorii Alternativní divadlo.

Tereza Hofová byla za svůj výkon v této inscenaci nominována v Cenách divadelní kritiky v kategorii Ženský herecký výkon roku 2016.

Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska.
EHP-fondy_Logo (1)

ohlasy:

Tereza Hofová pod režijním vedením Kamily Polívkové se pokusila složité vyprávění, plné mystických odkazů, tajemných legend, filozofických úvah o svobodě a společenských předsudcích, převést do divadelní řeči. Vznikla inscenace, která působí především prostřednictvím scénických metafor a svou zvukovou a vizuální stránkou. (…)
Na scéně samotné se odehrává jakýsi divadelní happening, jenž nepostrádá silný emotivní náboj, působivé tajemno i přesvědčivé obrazy. Ačkoli není dostatečně zprostředkovaná existence postav Abby, Fridrika i Baldurova sluhy, které na scéně vlastně jen dokreslují příběh o zákeřném tvoru Skugga Baldurovi, celek díky sebejistému a přesvědčivému hereckému výkonu Hofové spolu s použitou poetikou zaujme a nechá zapomenout na textové mezery.
Vydá-li se tedy divák do Studia Hrdinů na Skugga Baldur, uvidí zajímavé představení, které je přesvědčivé především osobním zaujetím autorky a šikovností inscenátorů, kdy se hraje více o pocitu než o příběhu samotném a kdy hlavní roli hraje obraz, hudba, metafora a symbol.

Marie Třešnáková, ČT 24 Kultura, 3/3/2016

Mezinárodnímu týmu Čechů a Islanďanů se podařilo vytvořit zajímavou podívanou, která silně působí na smysly diváka. (…) „Omnia mutantur, nihil interit“ jsou latinská slova, která přečteme na vnitřní straně víka truhly. I když většina z nás v tu chvíli netuší, že to znamená „vše se mění, nic nehyne“, dodávají svůj dílek k tajemné a ne vždy srozumitelné atmosféře celku. Srozumitelnost logická a racionální není ovšem až tak důležitá, daleko důležitější je ochota či schopnost ponořit se do situace a sdílet všemi smysly útržky podivných osudů. (…) V divošském závěru, kdy vrcholí přeměnou pastora Baldura v mytického zvířecího tvora, herečka překračuje od hereckého náznaku k perfmormersky poctivé rituální proměně. Toto představení může pro mnohé diváky působit až nesnesitelně svou naléhavou syrovostí, evokací přímo fyzických pocitů. Jako by se srdce lišky pojídané v rituálu proměny pro diváka stávalo symbolickým přijetím údělu, sjednocením divokosti těla a stejně divoké temné duše.
Jana Soprová, ČRo Vltava Mozaika, 10/3/2016

Duchovní hloubka skandinávské mytologie, sepjatost člověka s přírodou či extrémní stavy mysli – tyto i další motivy vytváří v inscenaci Skugga Baldur (Syn stínu) hutnou emocionální scénickou kompozici protkanou množstvím symbolů a metafor. (…) Herečka Tereza Hofová sugestivně převádí diváky ledovým světem, ve kterém se nachází lovec a liška. Byť na jevišti nic z toho nevidíme, její slova diváka do tohoto prostředí pohltí. Tento ústřední motiv symbolizuje naprosté soustředění, odhodlanost, vytrvalost i sebekontrolu a souboj dvou principů. Zároveň slouží jako východisko pro tlumočení duchovního rozměru inscenace, ve kterém se zrcadlí pominutelnost a věčný návrat. Tereza Hofová dokáže zcela ovládnout všechna tato témata bez zbytečné excentričnosti. Podmanivě si hraje se slovy, i při vstupech mezi diváky působí nevtíravě, drží si od svého narativu jakýsi odstup. Zároveň se ale dokáže ve vteřině proměnit z cynické vypravěčky na divoké zvíře zmítané pudy. (…) Byť se dějová linie předlohy koncentruje kolem kriminální zápletky, je tento motiv v inscenaci spíše podružným prvkem. Indicii diváci dostanou v obálce před představením, ale otevřít ji mohou až doma. Inscenace je tedy jakýmsi emocionálním a filosofickým podhoubím, do kterého si ex post můžeme, ale nemusíme dosadit děj. I bez tohoto zhmotnění abstraktních a neurčitých odkazů je inscenace plnohodnotným a vzrušujícím exkurzem do duchovního světa předlohy.
Tatiana Brederová, DN, 15/3/2016

Říci o tomto představení, že vás uchvátí, nestačí. Musíte ho zkrátka vidět na vlastní oči, abyste tomu uvěřili.
Debbie Liebenberg, Prague Film & Theater Center, 30/3/2016

Herečka hraje s maximálním nasazením na hranici sebeobětování. Je uhrančivá při očním a slovním kontaktu s publikem, přesvědčivá v pohybových složkách inscenace, spojuje ve svých třech postavách krutost i laskavost, přirozenost i zvrácenost. (…) Tato inscenace pražského Studia Hrdinů patří k emocionálně nejsilnějším divadelním opusům uváděným v současnosti v České republice. Podílí se na tom nejen vynikající výkon Terezy Hofové v režii Kamily Polívkové, ale také hudba Ryana van Kriedta a Jóna Saemundur Audarsona, projekce Jóna Saemundur Audarsona a Antonína Šilara, obsahující kresby chlapce postiženého Downovým syndromem Sindri Plodera, i kostýmy Zuzany Formánkové.
Ladislav Vrchovský, ostravan.cz, ohlas z festivalu Norma 2016, 12/11/2016

 

 

*v představení se používá stroboskop*

premiéra: 26. 2. 2016
foto ohlasy