Pan Theodor Mundstock
délka představení: 90 minut
Polemické uchopení slavného románu Ladislava Fukse v autorské variaci a režii Miloše Horanského. Ten svou inscenaci charakterizuje jako „hru o hovorech i zápasech s Bohem a s láskou. Též o ,tréninku‘, jak vést dialog se smrtí a měnit svou identitu“. Jeho Theo Mundstock v podání Vojtěcha Dyka není zlomený člověk, je vřelý, pevný a citlivý – všechno ovšem lomeno dobou holocaustu. Gabriela Míčová a Dana Poláková ztvárňují hned několik postav Fuksova románu. Mezi role Gabriely Míčové patří bájná a provokativní, moudrá Theova láska, původně slípka, Žesli, která se reinkarnuje do krutého drezéra. Dana Poláková se představí jako rodina Sternových, ale i jako vidoucí a laskavý rabín. Horanského variace na Mundstocka je jednou z možností jevištní podoby poezie.
Mediální partner inscenace:
výňatky z ohlasů:
Výtvarník Michal Pěchouček pracuje ve Studiu Hrdinů se scénou velmi minimalisticky, ale úchvatně a přesně. (…) Výtvarno (ve spojení shudbou) tu hraje na divadelní poměry velmi silnou roli. Pan Theodor Mundstock režiséra Miloše Horanského sdílí se svými diváky palčivě neúnosnou nálož bolesti pečlivě vyváženou vzácnými momenty, kdy se s otevřeným divákem podaří sdílet i víru v Boha jako v něco, co člověka absolutně přesahuje.
Kateřina Nechvílová, Literární noviny, 30/5/2016
Pan Theodor Mundstock do profilu Studia Hrdinů skvěle zapadá a je to nakonec v nejlepším slova smyslu znepokojující inscenace, která díky několika skutečně silným momentům stojí za vidění.
Marie Reslová, Hospodářské noviny, 30/5/2016
Miloš Horanský coby autor dramatizace a režisér v jedné osobě vytvořil pro Studio Hrdinů vlastní vizi, jevištní báseň, která s předlohou souzní pouze v detailech, ale s výjimkou ústředního tématu holocaustu nastoluje zcela svébytné otázky. Jako základní princip tedy neužívá Fuksovu metodu zamlžených přechodů mezi realitou a představami napolo schizofrenního Mundstocka, nýbrž po vzoru poezie vedle sebe skládá nejrůznější výjevy jako pásmo volných asociací a symbolů. (…) Dyk se projevuje jako tvárná osobnost s dokonalým verbálním projevem, splývá s postavou pronásledované bytosti, dodává jí vnitřní sílu i citovost. A vůbec nejpůsobivější je jeho interpretace židovských písní. Gabriela Míčová v Mundstockovi zúročuje, co si mnohokrát ozkoušela jako hvězda bývalého Divadla Komedie. Bez přípravy, jakoby z ničeho nic bleskurychle navodí patřičnou atmosféru, ostrými střihy přeskakuje od laskavosti a něhy Sli až ke krutosti dozorkyně. Dana Poláková vedle zmíněné pětirole Šternových překvapí precizní a duchaplnou minietudou moudrého rabína.
Saša Hrbotický, aktualne.cz, 31/5/2016
Nebudeme-li příliš lpět na přítomnosti Fuksova rukopisu, poslední premiéra Studia Hrdinů nezklame. Horanskému se podařilo vytvořit nefalšovaně dojemné a inteligentní dílo.
Marta Harasimowicz, Nový prostor, srpen 2016
Pátým kusem, který letos nejvíce zaujal a dostal v hodnocení shodný počet jako předchozí čtveřice, je divadelní adaptace Fuksova debutu Pan Theodor Mundstock, který pro pražské Studio Hrdinů zinscenoval Miloš Horanský s Vojtou Dykem v hlavní roli. Horanský kus pojal jako polemiku s Fuksovým poraženeckým postojem, jeho Theodor Mundstock vyznívá nadějněji a barevněji. Alternativnímu divadelnímu prostoru navíc populární tvář herce a zpěváka dodává na přístupnosti. „Tvůrcům se podařilo přesně najít tu leckdy těžko dosažitelnou rovnováhu mezi divadlems hloubavým přesahem a atraktivním přístupným kusem,“ psali jsme mimo jiné (čtěte zde).
Tomáš Šťástka, idnes.cz (z článku Divadla roku 2016), 30/12/ 2016
