Kauza Schwejk


autor: Jaroslav Hašek, Dušan D. Pařízek
překlad do němčiny: Dušan D. Pařízek, Martin Mutschler
úprava: Dušan D. Pařízek
režie: Dušan D. Pařízek
kostýmy: Kamila Polívková
dramaturgie: Roland Koberg
light design: Krisha Piplits
asistent režie: Carl Christian Fuhr
asistent dramaturgie a protokol: Sophie "Žofka" Menasse
asistent výtvarnice kostýmů: Anna Brabcová
výroba kostýmů: Iva Bělíková, Zdeněk Pscheidt
inspice: Michala Kášová, Zuzana Formánková
inscenace byla stažena z repertoáru bez derniéry

hrají: Peter Fasching, Martin Baum, Ivana Uhlířová, Jiří Černý, Vladimír Javorský, Gábor Biedermann
délka představení: 140 minut

Je zvláštní, že největší humoristický román našeho století byl napsán o tom nejkrutějším, co si lze představit, o válce. (Milan Kundera)

Rozsah anarchie a násilí obsažený v Haškově významném románu se při výkladech díla postupně vytratil. Válečný folklór se ukázal být chytlavější než důsledné vylíčení mechanismů vojenské byrokracie a analýza dopadu nadnárodních konfliktů na život jednotlivce. Co kdyby se Haškova psychologická studie zbabělosti, věčného parazitování a insubordinace stala výchozím bodem pro disciplinární řízení?

Dušan David Pařízek pravidelně pracuje pro přední scény a festivaly v Německu, Rakousku, Švýcarsku a Česku. V projektu Kauza Schwejk / Der Fall Švejk se ve spolupráci s mezinárodním souborem zabývá vzájemnými výčitkami, vysvětlováním a obhajováním války, kterou údajně nikdo nechtěl. Probíhá vojenský soud. Na pořadu dne jsou výslechy a výpovědi svědků, jednací řečí je němčina. Řeší se případ jistého „dobrého“ vojáka…

Kauza Schwejk byla nominována na Cenu divadelní kritiky v kategorii „Inscenace roku 2015“. 
Inscenace získala Cenu Divadelních novin v sezóně 2015/2016 v kategorii Činoherní divadlo.

Premiéra: 11. 6. 2015 v rámci festivalu Wiener Festwochen.
Německá premiéra: 19. 11. 2015 v Theater Bremen.
Česká premiéra: 26. 11. 2015 ve Studiu Hrdinů v rámci off-programu Pražského divadelního festivalu německého jazyka.

Inscenace vznikla v koprodukci Studia Hrdinů, festivalu Wiener Festwochen a divadla Theater Bremen.

Festwochen_Logo_1C-300x2621                                                       čnfb-logo-300x200

TheaterBremen                                       CCWien300

mk                           logo_RKF

Projekt se uskutečňuje za finanční podpory Česko-německého fondu budoucnosti,  Ministerstva kultury ČR – odbor Mezinárodních vztahů a ve spolupráci s Rakouským kulturním fórem v Praze.

výňatky z ohlasů:

Výsostná umělecká svoboda, kterou si může dovolit jen zdravě sebevědomý tvůrce. Strhující divadlo, přirozeně vyrůstající z tématu, skvěle a zcela antiiluzivně pracující s hereckou individualitou a vystavěné přes dílčí situace do neokázalého, hlubokého obrazu našeho světa. A ten humor! Brecht by musel tleskat – a trochu i závidět.
Ondřej Černý, Divadelní noviny č. 1, 2016

Originálně uchopený „velký“ autor, boření mýtu panevropské harmonie a bratrské lásky a strhující (rozhodně pro mě) silně lidský výkon I. Uhlířové zbavený všeho manýrismu.
Martin Falář, Divadelní noviny č. 1, 2016

(…) jde asi o nejlepšího, nejživějšího, protože nejaktuálnějšího jevištního Švejka v mém diváckém životě.
Vladimír Just, Divadelní noviny, 7/12/2015

Dílo je spíše než standardním divadelním představením jevištním esejem, zvolené divadelní prostředky (herectví, výprava, zvuk) jsou úsporné, dominantní postavení má text a jeho smysl, eventuálně nesmysl. Je potěšitelné, že tento smysl je dnes mimořádně aktuální.
Vojtěch Poláček, www.kulturissimo.cz, 7/12/2015

I přes detailní kompozici, puntičkářství v každém gestu i komplikované myšlenkové celky v replikách dodávají herci Kauze Schwejk nesmírnou lehkost.
Martin Macháček, Radio Wave, 7/12/2015

(…) strhující, aktuální vypořádání se s bojechtivou bezohledností, předsudky, jazykovými bariérami a Evropou, která je od skutečné jednoty na míle vzdálená.
Peter Jarolin, Kurier, 12/6/2015

Nedokončený humoristický román, často redukovaný na hitparádu vtipných historek, je pro oceňovaného režiséra Pařízka výchozím materiálem, na základě kterého mnohokrát omílanou švejkovskou látku doslova převrátí naruby. (…) Národnostní předsudky režisér konfrontuje ve třech jazycích. Znalost češtiny nebo maďarštiny přitom není podmínkou. Zášť nezná hranic a překoná i babylónské matení jazyků.
Gerald Heidegger, ORF.at, 12/6/2015

Pařízkovi se daří vytvářet situace, v nichž se nevinné slovní hříčky náhle zvrtnou v drsný národní šovinismus. I z onoho zpočátku politicky korektního kadeta Bieglera posléze vyhřezne umně skrývaná nenávist vůči čemukoliv cizímu. (…) Dějiště je nadčasové, herci neoperují s lokálním koloritem první světové války – mezi nimi jsou vynikající stoičtí mimové jako z Kaurismäkiho filmů (Jiří Černý, Vladimír Javorský). Především jazykové odlišnosti nebo diskuze o správné výslovnosti dodávají inscenaci lehce morbidní podtón.
Margarethe Affenzeller, Der Standard, 12/6/2015

To, jak se tu Rakušané, Češi a Maďaři vzájemně nenávidí a šikanují, je v Pařízkově inscenaci brilantně vyostřeno; z části neuvěřitelně komické podání se přitom zarývá hluboko pod kůži. A to i díky rakouským představitelům: koprodukující divadlo Theater Bremen poskytlo dva vynikající členy souboru: Martina Bauma z Lince a Petera Faschinga z Braunau na Innu. Spolu s českými herci i maďarským kolegou připravili divákům silný divadelní zážitek.
Renate Wagner, Neues Volksblatt, 16/6/2015

Švejkovská variace Dušana Davida Pařízka (…) ukazuje stejně tak redukovaným, jako i virtuózním způsobem, jak se vztek, zášť a konflikty rozdmýchávají, udržují a stávají prostředkem manipulace. Tato metafora tematizuje nejen první světovou válku, ale i propasti otevírající se v současnosti při pohledu na nekonečný proud uprchlíků: jsme svědky občanské nespokojenosti pramenící z uměle vytvořených povšechných obrazů nepřátel.
Evropský jazykový kurz , Sascha Krieger, Stage and Screen, 27/4/2016

 

Autor: Jaroslav Hašek, Dušan D. Pařízek
Text, Regie und Bühne: Dušan D. Pařízek
Kostüme: Kamila Polívková
Dramaturgie: Roland Koberg
Licht: Krisha Piplits
Regieassistenz und Abendspielleitung: Carl-Christian Fuhr
Dramaturgische Mitarbeit und Protokoll: Sophie „Žofka“ Menasse
Ausstattungsassistenz: Anna Brabcová

Mit: Martin Baum, Peter Fasching, Ivana Uhlířová, Jiří Černý, Vladimír Javorský, Gábor Biedermann

≫Merkwürdig, dass der größte humoristische Roman unseres Jahrhunderts über das Grausamste geschrieben wurde, was wir uns vorstellen können, den Krieg≪ (Milan Kundera).


Das Ausmaß an Gewalt und Anarchie, das Jaroslav Hašeks Jahrhundertroman zugrunde liegt, wurde bislang kaum gewürdigt oder ging in Übersetzungen und Interpretationen verloren. Kriegsfolklore war gefragt, nicht Kriegsrealismus. Was aber, wenn man Hašek beim Wort nimmt und sein Psychogramm des ewigen Mitläufertums, gleichgültig ob tschechischer oder anderer Provenienz, zum Ausgangspunkt einer Gerichtsverhandlung macht? 
Dušan David Pařízek, der regelmäßig an führenden Bühnen in Deutschland, Österreich, der Schweiz und Tschechien arbeitet, inszeniert erstmals für die Wiener Festwochen. In Zusammenarbeit mit dem Prager ≫Studio der Helden≪ untersucht er mit einem internationalen Ensemble Schuldzuweisungen, Erklärungen und Begründungen für einen Krieg, den keiner wollte.
Es ist Gerichtstag, die Amtssprache ist Deutsch. Gegenstand der Untersuchung: der Fall eines ≫braven≪ Soldaten …

Im Zentrum steht das um ihn herum wirksame Geflecht an Menschen, die zwecks Krieg zusammenarbeiten sollen: neu zusammengeführte Bürger, nunmehr Soldaten, Rechnungsfeldwebel, Einjährig-Freiwillige und auch ein in eine Liebesbriefaffäre verwickelter ungarischer Geschäftsmann (toll: Gábor Biedermann). Ein Blätterwerk der Bürokratie überwuchert den Schnürboden der Halle G im Museumsquartier(Gesetzestexte, Dienstregeln). Ein langer Tisch und Overheadprojektoren markieren darunter das Militärlager in Bruck an der Leitha, welches ein Vorfahre des heutigen Brüssel ist oder jedes anderen multilingualen, multiethnischen Schauplatzes im Europa der Gegenwart. Immer wieder schafft Parízek Stimmungen, in denen unschuldige Sprachspiele plötzlich in deftigen Nationalchauvinismus kippen. Auch aus dem anfänglich politisch korrekten Biegler („Tschuldigung!“) bricht irgendwann die gut versteckte Abscheu allem Fremden gegenüber heraus. Oder General Fink: „Die Tschechen, diese Tschuschen!“.
Margarete Affenzeller, Der Standard , 12. Juni 2015

Zu Beginn des Stücks meint man sich in eine dramaturgische Landschaft irgendwo zwischen Kafkas „Prozess“ und den Frontabschnitten in Jonathan Littells „Wohlmeinenden“ versetzt. Die Gesetze in dieser Welt sind verschoben, nur Orte wie „Bruck an der Leitha“ bieten Orientierung. Die Vorurteile zwischen den Völkern lässt der Regisseur in drei Sprachen aufeinanderprallen. Tschechisch und Ungarisch muss man dabei allerdings nicht können, um die Botschaften der Texte zu verstehen. Abgründe springen auch über babylonische Klippen. Zum Ende hin steigert sich die Groteske, es erscheint ein Pausenzeichen, Gulasch und Bier werden aufgefahren. Und man weiß nicht, ist jetzt alles zu Ende oder kommt noch was. Tatsächlich, es kommt noch was. Immerhin ein Endspiel, in dem Theater mit intelligenter Regie und großartigen Schauspielern zeigt, dass es vor den Medien der Gegenwart alles andere als kapitulieren muss.
Gerald Heidegger, ORF.at, 12.6.2015

Das Ergebnis ist eine furiose, heutige Abrechnung mit kriegerischer Selbstherrlichkeit, Vorurteilen, Sprachbarrieren und mit einem Europa, das von einer realen Einheit weit entfernt ist. Pařízek und sein Team (es gibt für das „beisitzende“ Publikum Bier und Würstel) sorgen meist für einen Gerichtsthriller der Extraklasse.
Peter Jarolin, Der Kurier, 12.6.2015

foto ohlasydeutsch