Říše zvířat
Schimmelpfennigova hra Říše zvířat tematizuje vztah herec – postava (v tomto případě divoké zvíře) a popisuje odvrácenou stranu herecké profese. Maska, jako součást každodenní existence jejího nositele, postupně prorůstá (a to nejen v přeneseném slova smyslu) do skutečnosti. Přestože začíná být nesnesitelnou, už nejde odejmout. Atributy divadelní postavy se stávají neodmyslitelnou součástí osobnosti jejího představitele. A naopak. Člověk jedná jako zvíře, zvíře myslí jako člověk a je potřeba si uhájit teritorium a udržet se při životě za každou cenu. Zebra, lev, antilopa, marabu, krokodýl a cibetka bojují o příležitost zahrát si v další show Zahrada věcí kečup, solničku, pepřenku, volské oko nebo toast. Kdo tohle přežije…?!
Nominace na Cenu Marka Ravenhilla 2014 za nejlepší inscenaci současné dramatiky.
Nositele autorských práv k dílu zastupuje spolek DILIA, divadelní, literární, audiovizuální agentura o.s., Krátkého 1, Praha 9.
Děkujeme panu Ondřeji Cibulkovi, tvůrci origami masek, za vřelý přístup a velkou pomoc.
www.origamido.cz
Děkujeme všem, kteří vznik této inscenace podpořili na www.hithit.cz
Děkujeme také Tomáši Mertovi a Tomáši Kleinovi za pomoc při natáčení projekcí a Martinu Janasovi z blank foto www.blankfoto.cz za fotografie Zahrady věcí.
premiéra: 31. srpna 2014
poslední uvedení: 9. října 2015
ohlasy:
Inscenace Kamily Polívkové se nesnaží vytvořit ucelený, plynule běžící tvar. Zákulisní herecké žvanění, pokrytecké, upřímné i naivně mazané se střídá s krátkými – napůl směšnými a napůl poetickými – průhledy do „zvířecí“ inscenace, a všechno to zvolna a neurčitě spěje k jakémusi konci-nekonci.(…) Chvílemi je to přímočaře zábavné, chvílemi se to trochu vleče, to podstatné je ale nutné inscenaci přiznat: ona základní poloha, nervózní nejistota herecké profese, je zachycena docela věrohodně. Tedy alespoň pokud mohu jakožto neherec soudit.
Vladimír Mikulka, Nadivadlo
Jak už je ve Studiu Hrdinů standardem, zaujme Říše zvířat originálním vizuálním řešením. Herci nosí precizně vyvedené origami masky, minimalistické scény napůl předvádějí, napůl se velkoplošně promítají na stěnu. Jejich povzdechy v zákulisí, které časem přerostou až v komedii, tak přerušují přihlouple romantická přírodopisná intermezza, která dodávají hře zajímavý švih.
Tomáš Šťástka, Mladá fronta
