Pustina
délka představení: 80 minut
„Na hraně, na okraji, v radosti je tvoření ve stopách bolesti.“
Projekt Pustina stojí na libretu, básnické skladbě, které vzniklo složením tří základních sbírek básníka Pavla Zajíčka. Sbírkami použitými pro projekt Pustina jsou: Roztrhanej film, Šedej sen a Kniha moří.
V inscenaci se propojují tři dramatické složky: živá hudba /DG 307/, filmové projekce a herecké akce. Tyto tři složky se navzájem podporují a ovlivňují a vzniká tak specifický tvar na pomezí filmu, koncertu a divadla. Tvar, který umožňuje otevřít zapouzdřený svět Zajíčkovy imaginace. V hlavní roli je sám Pavel Zajíček, inscenace má proto silně autobiografický rozměr.
„Jestliže se něčemu učit, tak snad naslouchat tichu, samotě, mlčení, pokoře. Z toho můžeš lepit a šít krásné hábity světla i tmy! Přestaneš vidět, slyšet a cítit, až začneš vidět, slyšet, cítit to podivné nové dunění v hlavě!”
Inscenace získala Cenu Divadelních novin v sezóně 2014/2015 v kategorii Alternativní divadlo.
Inscenace Pustina byla také oceněna jako Projekt roku 2014 festivalem …příští vlna / next wave...a následně byla oceněna za výjimečný počin na poli nového divadla Česká divadelní DNA.
Dále jsme také získali od Cen divadelní kritiky nominaci v sekci Hudba roku 2014.
Inscenace je věnována Filipu Topolovi a Ivanu Martinovi Jirousovi.
Inscenace vznikla za podpory festivalu …příští vlna / next wave…
Inscenaci podpořil Karel Schwarzenberg.
Inscenace vznikla v koprodukci s O.S. Mezery.
Děkujeme PARKHOTELU Praha za darování prostěradel do inscenace.
premiéra: 6. října 2014
poslední uvedení: 21. března 2016
ohlasy:
Pustina, hudebně-vizuální pásmo opírající se o básnickou legendu undergroundu Pavla Zajíčka, je přesně tím, co mnozí už po dva roky od SH čekají – divadlo působivé vizuálně, divadlo, které se ničeho nebojí, nejde za většinovým divákem, ale toho menšinového neuráží. Člověk má až chuť psát jen výkřiky podobné výňatkům z kritik hollywoodských filmů: „šílené“, „nádherné“…(…) Ovšem způsob, jakým téma uchopil Miroslav Bambušek, je jedinečný tím, že onu dobu halí rubášem apokalyptických vizí a existenciální bouře Zajíčkových básní. A nadto je nechává deklamovat… řvát samotného autora. To, že si Bambušek dovolil v podstatě v poctě Pavlu Zajíčkovi a druhé kultuře připomenout, že se stalo zvykem vše z doby undergroundu bez výjimky adorovat, byť kvalita je kolísavá, je silnou výzvou onomu „divadlu, které se nebojí“. (…) Bambuškovi se podařilo s pomocí všech zúčastněných a především faktem přítomnosti samotného tvůrce „libreta“ vizualizovat poezii. Zajíčkovy novoromantické verše za doprovodu jejich domácího zvuku kapely DG 307, prolínajících se a narušovaných videoprojekcí, stínového divadla, frašky a extatického pohybu Jiřího Maryška, zkrátka všeho, z čeho byla Pustina stvořena, nabyly života. A to je neopakovatelný zážitek nejen pro toho, kdo je zarputilým čtenářem poezie jako takové, ale hlavně pro všechny, kteří už mysleli, že se v českých kamenných divadlech neodehraje nic zajímavého. Cítím strašnou úlevu, že můžu říct, že se to podařilo ve Studiu Hrdinů.
Dominik Melichar, Divadelní noviny
Prakticky každá jednotlivá součást projektu by mohla velmi dobře fungovat jen sama o sobě. Navzdory osobitosti a síle jednotlivých zmíněných částí, ze kterých se celý projekt Pustiny skládá, by jeden čekal minimálně třecí plochy mezi nimi; k tomu však díky velmi dobře odvedené režisérské a dramaturgické práci nedochází.Za to, jakým způsobem se v Pustině daří skloubit intimitu s výpravností, expresivnost s introverzí a jak se do ní daří navzdory určité všudypřítomné temnotě vpasovat i trochu humoru, si zaslouží režisér Miroslav Bambušek, stejně jako Zuzana Krejzková, která má na svědomí výpravu a dramaturg Jan Horák velké uznání.V podzemí Veletržního paláce je totiž díky nim možné zažít zkušenost výrazně přesahující to, na co je divák v tuzemsku zvyklý…
Jakub Novák, aktualne.cz
Zajíčkovo účinkování v Pustině připomíná vzteklou modlitbu i zaříkávání úzkosti dodávající odvahu a víru, že nás náš anděl neopustí. Vidět starého muže, který přijal životní roli nekompromisního romantika, je zkrátka krásné.
Marie Reslová, Hospodářské noviny
Ve výsledku není obrazem undergroundu nebo sondou do duše nepochopeného, velkého básníka. Je citlivým, snovým, mnohdy ironickým i infantilně hravým rituálním uctěním kreativity.
Martin Macháček, Radio Wave, Tyjátr
