Pomocník Walser
délka představení: 90 minut
„Diváci uvidí něco ošklivého a zároveň krásného, a ta krása převládne.
Příští týden bude můj debut. Hra se jmenuje: Usměješ se k smrti. Doufejme, že se obecenstvo v hojném počtu dostaví a zakoupí vstupenky; a když ne, tak ne, lhostejnost publika nemajícího pochopení mě nezabije.“
Inscenace vychází ze syntézy textů Roberta Walsera, Walserovských interpretací a z novely Gerta Hofmanna Spisovatel Robert Walser vystupuje z literárního spolku. Robert Walser byl geniální literární outsider. Jeho dílo je obrazem zmatené duše i svérázným pohledem na svět kolem něj. Inscenace je rozdělena do dvou rovin, v první je to rozhovor Roberta Walsera s obchodníkem, který ho pozval na literární večer, kde má přednést čtení vlastního díla. Druhá rovina vychází přímo z Walserova díla.
Na první pohled nevzrušivý, jednoduchý a jemný příběh v sobě obsahuje univerzální téma složitosti lidské existence, nemožnosti dosažení ideálu i zlo, která má kořeny v hlouposti.
Divadelní inscenace Pomocník Walser je součástí hlavní dramaturgické linie Studia Hrdinů, která je převážně vystavěna na autorských projektech. Leitmotivem procházejícím divadelními projekty již od počátku je důraz na téma individuality, většinou pak umělce v mezních situacích a jeho role ve společnosti. V duchu estetiky Studia Hrdinů je pak formálně konceptuální syntézou divadla a výtvarného umění.
Robert Walser (1878 – 1956) byl švýcarský prozaik a lyrický básník píšící německy. Původně se chtěl stát hercem, avšak tento plán ztroskotal. Vystřídal několik různých zaměstnání. Kdykoli měl být v zaměstnání povýšen, dal výpověď. Během devíti let změnil zaměstnání sedmnáctkrát. V letech 1905 – 13 žil jako svobodný spisovatel, poté však začal vést potulný život. Postupně se stahoval do ústraní, většinu přátel si znepřátelil.
V roce 1929 byl Robert Walser hospitalizován v ústavu Waldau u Berlína pro těžké deprese a pokusy o sebevraždu. V roce 1933 byl jako duševně chorý převezen do Herisanu, kde také zemřel.
ohlasy:
Zásah. Dvě hodiny skvělé zábavy a mnoho esenciálních okamžiků, dotýkajících se podstaty věci. Jako vždy u Nebeského jde silně, trefně a stručně o vztah muže a ženy a v Pomocníkovi pak především o (sebe)pojetí umělce. Představení je vynikající herecky, Saša Rašilov je ve vrcholné formě a rozehrává vtipy do nejmenších detailů. Perfektní je tradiční Nebeského souputník David Prachař; jako obykle znamenitý Jiří Černý v „mladší“ verzi umělce – a o Lucii Trmíkové nemá smysl pochybovat.
Vojtěch Varyš, Nadivadlo, 30.1.2014
Z inscenace vystupuje jemný humor a zřetelná „podpora“ nekonvenčních citlivců, obohacující svými díly život ostatních.
Jan Kerbr, Divadelní noviny, r.22, č.22
Zázrak překračující hranice divadla. Nedostižný výkon Saši Rašilova obsahuje svatost, krásu i to důsledně posrané lidství… a ještě k tomu humor. No, zkrátka zázrak.
Marie Zdeňková, Anketa Divadelních novin – Inscenace roku 2013
