Výsledky Ankety Divadelní novin // Inscenace roku 2015
V anketě Divadelních novin o Inscenaci roku 2015 se inscenace Kauza Schwejk umístila na 2. místě. Celkově byla zmíněna osmkrát, z toho sedmkrát získala toto označení. Také představení O Slavnosti a hostech bylo dvakrát vyzdvihnuto. Tipující nicméně nezapomněli i na představení Marbot.
Ondřej Černý
J. Hašek: Kauza Schwejk, Studio Hrdinů. Dušan Pařízek se dokázal zcela oprostit od kulturně-sociologických (i sociopatických) nánosů české ikony a myšlenkově otevřít román do diskurzu národních identit v rakousko-uherském mocnářství, mrazivě reflektovat počínající duchovní marasmus 20. století a nepřímo, s velkou vnitřní silou, atakovat naše dnešní – české i evropské – pocity. Pravda, výrazně si pomohl tím, že na jeviště Švejka vůbec nepřivedl. Možná o to intenzivněji jsme ovšem vnímali jeho přítomnost – v nás samých. A divadelně? Výsostná umělecká svoboda, kterou si může dovolit jen zdravě sebevědomý tvůrce. Strhující divadlo, přirozeně vyrůstající z tématu, skvěle a zcela antiiluzivně pracující s hereckou individualitou a vystavěné přes dílčí situace do neokázalého, hlubokého obrazu našeho světa. A ten humor! Brecht by musel tleskat – a trochu i závidět.
Dovolte poznámku: Slýchávám, že je škoda, že Pařízkův soubor v Komedii skončil a on odešel do ciziny. Nesouhlasím. Pražské komorní divadlo zcela správně skončilo po deseti letech na vrcholu své práce – kéž by se to stalo precedentem a vzorem. Neprozíravému pražskému magistrátu té doby je možno jen poděkovat. A Dušan Pařízek? Ten měl po těch letech vlastní režijní profilace v zemích českých dále rozvinout svou německou kariéru. Stalo se tak. A to měrou nevídanou – v klíčové anketě divadelních kritiků časopisu Theater heute (významem přirovnatelné k našemu bývalému „Radokovi“) se stal divadelním režisérem roku celého německy mluvícího světa.
Lenka Dombrovská
Loňský rok mi přinesl minimálně osm divadelních zážitků: O slavnosti a hostech ve Studiu Hrdinů …
Martin Falář
J. Hašek: Kauza Schwejk D. Pařízka ve Studiu Hrdinů? Nejsem si jistý, jestli to není nějak mimo kritéria. Proč? Protože o spolupráci a integraci evropské kultury spousta lidí mluví a málokdo pro ně skutečně má intelektuální i řemeslné předpoklady (D. Pařízek ano – v tom je vskutku režisér evropských rozměrů – vyžaduje to asi i publikum evropských rozměrů ). Navíc v divadle je celkem těžké to realizovat, a tady jsme to konečně viděli. Originálně uchopený „velký“ autor, boření mýtu panevropské harmonie a bratrské lásky a strhující (rozhodně pro mě) silně lidský výkon I. Uhlířové zbavený všeho manýrismu. A o přestávce výborný levný středoevropský buřtguláš.
Dana Hábová
J. Hašek: Kauza Schwejk, Studio Hrdinů, r. D. Pařízek. Komentář, myslím, ani nepotřebuje…
Marcela Magdová
Jednoznačně Kauza Schwejk v režii D. D. Pařízka, kterou připravil v mezinárodní koprodukci pražského Studia Hrdinů a brémského Theater Bremen. Na pozadí výseku jednoho z klíčových děl české literatury tematizuje banalitu války, která nakonec končí v kanceláři licoměrného byrokrata zmatením jazyků. A to všechno podbarveno ryze českými atributy – gulášem a pivem.
Jana Machalická
E. Krumbachová, J. Němec: O slavnosti a hostech (adaptace a režie K. Schmitt), Studio Hrdinů Praha
Vojtěch Poláček
Kauza Schwejk, Studio Hrdinů, r. D. D. Pařízek. Úsporně, ale přesně vystavěné dílo, jež účinně zprostředkovává nanejvýš aktuální téma.
Marie Zdeňková
W. Hildesheimer: Marbot, Studio Hrdinů, r. J. Horák. Podmanivý scénický esej svobodně vedený v tajemně surreálním, a přesto věcném prostoru umělecké tvorby a její percepce, naplněný dramatickým dialogem mezi uměním mohutným, hotovým, a uměním (nebo spíše uměleckým cítěním) křehkým, nemotorným. Inscenace bez předsudků poskytuje platformu koexistenci herectví profesionálně virtuózního a „neherecky“ autorského; nesází na jistotu, ale je experimentem v tom původním, celkem nenápadném slova smyslu. A je rovněž zážitkem a podnětem k přemýšlení i ke snění.
I Vladimír Hulec v anketě označil Kauzu Schwejk za inscenaci roku a Barbora Etlíková si na Kauzu Schwejk také při svém hodnocení vzpomněla, nicméně jako inscenaci roku si ji nezvolila: „Nejprve jsem zvažovala Pařízkovu precizní Kauzu Schwejk. Můj zážitek z ní umocnilo, že jsem nikdy na jednom místě neviděla tolik vstřícně naladěných a přitom ukázněných diváků.“
