Festival Norma 2021
Autonomní zóna
Pátý ročník festivalu Norma se po čtyřech úspěšných ročnících pořádaných ve spolupráci s ostravskou městskou galerií PLATO přesouvá do Prahy a jeho výhradním pořadatelem zůstává Studio Hrdinů. Podtitulem letošního festivalu je „Autonomní zóna“, autonomní zóna jako prostor pro únik, ale zároveň i určitý aktivizmus, třeba i autistický, ale naprosto přenosný, tedy ne do sebe uzavřený. Tyto autonomní světy jsou v některých případech hravým odmítnutím naší takzvané reality, v jiných případech jsou více výrazem vědomého odporu k ní.
„Snažím se pečovat o sebe, abych mohla pečovat o rodinu. Ohledávám vlastní kořeny, abych věděla, na co navazuju. Ošetřuju místa, kde jsou kořeny přeťaty, protože zcelit je už nedokážu. Obracím se k dávno opuštěné tradici a z jejích úlomků vytvářím vlastní rituály. Učím se slavit, radovat z prožívání, proměňovat všední v nevšední…” Těmito slovy pojmenovává svou připravovanou performativní instalace Psohlavky Apolena Vanišová, která festival Norma zahájí.
Hravá performance Zuzany Scerankové a Natálie Rajnišové Pustý ostrov chrání 15 000 obyvatel vytváří autonomní svět, ve kterém hraje hlavní roli kostým, nebo lépe řečeno mystické bytosti – objekty, které se neustále zjevují, aby nám zprostředkovaly své mikrouniverzum, nezávislé na jakékoli ukotvenosti v naší realitě.
Performance polského tanečníka a performera Pawla Sakowicze Jumpcore je na první pohled formálně minimalistickým a obsahově do určité míry až autistickým mikrosvětem. Přenáší nás do něho rytmizovaným pohybem, tedy neustálým poskakováním, od klidného po frenetické až na hranici naprostého vyčerpání. Výsledkem je svým způsobem dojemná performance, která dokáže diváka naprosto pohltit.
Kurátor Martin Mazanec a výtvarník Dominik Gajarský připravili sérii videí mezinárodních umělců, kteří se tématu festivalu věnují. Tato videa budou prezentována jako jednorázová projekce, jako rovnoprávná součást dramaturgie festivalu.
Performance španělské tanečnice a antropoložky Nurie Guiu Sagarry Spiritual Boyfriends je vhledem do světa fascinace možností vlastního těla, duchovna, erotična a filozofie prostřednictvím jógy. Nuria kombinuje dokonalý taneční projev s analytickým pohledem na tento mikrosvět, ve kterém překračujeme své fyzické možnosti, ale zároveň se ocitáme v nesmírně emocionálním prostředí, kde rozhodně není vše čisté a idylické.
Poslední performance obstará projekt, který dle tradice dramaturgie Festivalu Norma připraví současný výtvarný umělec. Marek Meduna připravuje se svým novým uskupením Grottup projekt na hranici performance a koncertního rapového vystoupení.
Norma je dramaturgickou koncepcí, jejíž plného vyznění lze docílit pouze, pokud divák bude ochoten prožít festival celý.
Jan Horák
sobota 27.11. NORMA 2021
– Studio Hrdinů
17.00 Apolena Vanišová: Psohlavky /CZ/
koncept a realizace: Apolena Vanišová
umělecká spolupráce: Johana Střížková
dramaturgické konzultace: Marika Smreková
hudba: Alexandra Cihanská Machová
technické řešení: Tomáš Mládek a Petr Zábrodský
obsazení: Eva Bártová, Alexandra Cihanská Machová, Julie Goetzová, Sára Märc, Hedvika Řezáčová, Johana Střížková a Barbora Šimková
„Jasná tma listopadového večera zastřela stráně i doliny pohorského kraje na úpatí strmého Čerchova i táhlé Haltravy. Černé a husté mraky nízko se hnaly přes lesnatá jejich temena i hor ostatních. Vichr byl všeho pánem, i mraků i země, na níž se všecko před ním chvělo. A vtom, když jakoby rozzuřen nejdivěji hvízdal a hýkal, postavil se někdo ve světnici do okna. Nahé ženské ruce vystrčily ven do tmy nevelkou mísu a v ten už okamžik se z ní bělostně zaprášilo. Meluzína, pohltivši hladově naráz mouku, danou jí na utišení, zasténala a hnala se tmou dále. Okno se zavřelo, stín zmizel. Nehostný panoval čas.“ A. Jirásek, Psohlavci
„Snažím se pečovat o sebe, abych mohla pečovat o rodinu. Ohledávám vlastní kořeny, abych věděla, na co navazuju. Ošetřuju místa, kde jsou kořeny přeťaty, protože zcelit je už nedokážu. Obracím se k dávno opuštěné tradici a z jejích úlomků vytvářím vlastní rituály. Učím se slavit, radovat z prožívání, proměňovat všední v nevšední. V mysli se vracím do dětství a zkoumám opuštěná místa města, ve kterém dnes žiju. Procházím jeho divočinu a objevuju v ní fantastické krajiny. A tam se potkávám s dalšími lidmi, prorůstám s nimi a zakořeňuju. Ten nečas, který ale zatím panuje kolem, mě rozechvívá. Pozoruju ho zpovzdálí a důkladně zvažuju, co mu obětovat, jak ho ztišit.“ A. Vanišová, Psohlavky
Instalace bude spuštěná ve smyčce během celé doby festivalu.
17.30 Natálie Rajnišová, Zuzana Sceranková, Emílie Formanová: Pustý ostrov chrání 15.000 obyvatel /CZ/
koncepce, režie, hrají: Zuzana Sceranková, Natálie Rajnišová
hudba: Alfréd Schubert a Ján Mesány, Anders Christopherson, Honza Tomšů, Johannes van Bebber, Matthieu Fuentes, Matyáš Bartoň, Michaela Švédová a Vojtěch Šaroun
produkce: Emílie Formanová
host: Struggling Uncles
Autorky organizují setkání diváků na Pustém ostrově. Ostrov je kus pevniny, menší než kontinent a větší než skála, který vystupuje z vody. Je to samostatný izolovaný ekosystém, na kterém platí specifické zákonitosti. Obyvatelé Pustého ostrova se nemohou nikdy potkat, protože je pustý. Pustý může znamenat neobydlený, jednotvárný, ponurý, chmurný, nudný.
Pustý ostrov lze vnímat jako stylizovanou módní přehlídku a jeho Obyvatele jako konceptuální kolekci. Obyvatelé vystupují z bledě modrého paravánu a zanořují se beze stopy zpátky. Diváka Pustým ostrovem provází samostatná četba v mapě. Obyvatelka Coconaty vše pozoruje zpoza skleněného stolku a někdy zpívá. Pustý ostrov chrání 15.000 obyvatel a několik diváků.
18.45 Paweł Sakowicz: Jumpcore /PL/
koncepce, choreografie, tanec: Paweł Sakowicz
dramaturgie: Mateusz Szymanówka
hudba: Indecorum
kostým: Doom 3k
produkce: MAAT Festival, Scena Tańca Studio, Zachęta – National Gallery of Art
Paweł Sakowicz se ve své performaci Jumpcore inspiroval osudem baletního tanečníka Freda Herka. Sakowiczova performance hravě tématizuje poetiku světa baletních tanečníků, kteří věří, že „dokáží létat“. Nahý Herko tančil ve svém bytě na hudbu Mozartovy Korunovační mše a v jejím závěru pak vyskočil z okna.
Jumpcore je možné vnímat jako autonomní svět, vytvořený právě v okamžiku kdy se tanečník rozhodne létat. Tento fantazijní svět je plný extrémní fyzické akce, fascinujícím způsobem propojující lehkost s úplným vyčerpáním.
Jumpcore je prvním tanečním projektem, který je zakoupen polskou národní galerií Zachęta. S představením Jumpcore byl Pawel Sakowicz zařazen do prestižního výběru Aerowaves 2019, sítě, která každý rok vybere 20 nejzajímavějších tanečních představení v Evropě.
S laskavým přispěním:
19.45 Dominik Gajarský / Martin Mazanec: Autonomní kino /CZ/
kurátoři: Dominik Gajarský a Martin Mazanec
Projekční pásmo k tématu autonomní zóny vzniklo v rámci online dialogu mezi vizuálním umělcem Dominikem Gajarským a kurátorem Martinem Mazancem. V prvopočátku byly východiskem “autonomní” podoby rozličných žánrů – od portrétů, přes grotesku až po videopodobenství. Oba kurátoři postupně objevily i autonomní způsoby kurátorované cirkulace pohyblivých obrazů mimo galerijní a filmovou distribuci. Konečný výběr děl pro Normu bude v důsledku dostupný pouze návštěvníkům festivalové projekce.
20.45 Núria Guiu Sagarra: Spiritual Boyfriends /ESP/
koncepce, choregrafie, tanec: Núria Guiu
umělecká podpora: Esther Freixa, Sónia Gómez
dramaturgie: Lluc Ubach
výprava: Lola Belles
video: Alice Brazzit
světelný design: Joana Serra
technická spolupráce: Sergio Roca
produkce: Fani Benages
Spiritual Boyfriends je sólové představení zkoumající vztah mezi tělem a mocí.
Spiritualita, obzvláště pak praktikování jógy, tvoří základní rámec představení, které se zabývá otázkou politiky moci a ovládání. Nikoli však pouze moci jako vnější síly vyvíjené vůči tělu, ale i síly, kterou lidé používají vůči sobě samým formou vlastní sebe-disciplíny.
Praktikování posturální jógy má nepřímý vliv na způsob, jakým utváříme naši osobní i kolektivní identitu ve vztahu ke konceptům krásy, zdraví, kapitálu, těla, či moci. Tyto koncepty se mohou vztahovat ke kontextu sociokulturnímu, který je řízen makrostrukturami, ale i kontextu osobnímu a soukromému, v rámci kterého jsou mikrostruktury moci nepozorovaně začleněné do každodenního života pomocí našich návyků. Představení ke konceptům lásky, touhy a erotismu přistupuje jako ke spirituálním zkušenostem spojeným s utvářením mocenských rolí, a to prostřednictvím těla a jeho obrazu.
Digitalitu představení uchopuje jako drogu, nebo kolektivní psychotropika, či jako prostor pro touhu a osvobození impulzů, ve kterém duše (boží entita, proměnlivá, virtuální, informační, energetická) dává průchod materialitě těla. Jakou roli má internet ve vztahu k božskému, nehmotnému, lásce, moci, neoliberální politice a jejímu ovládání či dohledu?
21.15 Marek Meduna / Aid Kid / Dan Kranich: Grottup – Refrén /CZ/
koncepce, hrají: Marek Meduna, Aid Kid, Dan Kranich
Performace Refrén vzniká speciálně pro Festival Norma, v této chvíli je stále ve fázi vzniku. V nadpisu chce Grottup vytvořit živý rapový koncert jako performanci společně s diváky.
Vysouším tůň generalizací. A to je jen začátek.
Bojuji s rojem personifikací. A to je jen začátek.
Petrifikuji křivdy naděje. A to je jen začátek.
Léčím prameny od hnoje. A to je jen začátek.
Nastoluji virové bratrství. A to je jen začátek.
Obracím kameny soukromí. A to je jen začátek.
Očišťuji zboží od pomluv. A to je jen začátek.
Metafory znám dle postů. A to je jen začátek.
festival podpořili:
