Festival Norma 2020

Pátý ročník festivalu Norma se nakonec s ohledem na vládní opatření a celosvětově vážnou pandemickou situaci nekonal. Dramaturgie ročníku zůstává po drobných úpravách platná pro rok 2021. Pátý ročník festivalu norma se ukusteční 27. listopadu 2021 ve Studiu Hrdinů v Praze.

——————————————————————————————–

Pátý ročník festivalu NORMA je z důvodů pandemie a s ní spojených restrikcí a přehodnocování hodnot, které vedly k zásadním finančním škrtům, redukován z tradičního dvoudenního formátu na jednodenní. Podtitulem letošního festivalu je „Autonomní zóna“. Pokud bych to měl více rozvést, soustředil jsem se na projekty, které vytvářejí autonomní zónu jako prostor pro únik, ale zároveň i určitý aktivizmus, řekněme poněkud autistický, ale naprosto přenosný, tedy ne nutně do sebe uzavřený. Tyto autonomní světy jsou v některých případech hravým odmítnutím naší takzvané reality, v jiných případech jsou více výrazem vědomého odporu k ní, či naprostým propadem do svého světa.

Hravá performance „Pustý ostrov chrání 15 000 obyvatel“ scénografky a performerky Zuzany Scerankové (členky progresivního uskupení „Osm lidí“ a nejmladší sestry výrazných výtvarnic Pavly a Lucie Scerankových) a Natálie Rajnišové, vytváří autonomní svět, ve kterém hraje hlavní roli kostým, nebo lépe řečeno mystické bytosti – objekty, které se neustále zjevují, aby nám zprostředkovaly své mikrouniverzum, nezávislé na jakékoli ukotvenosti v naší realitě. V anotaci zmiňovaná forma módní přehlídky se možná snaží o srozumitelnost formy, ale pro význam performance je vlastně zbytná.

Performance polského mezinárodně etablovaného tanečníka a performera Pawła Sakowicze „Jumpcore“ je na první pohled formálně minimalistickým a obsahově do určité míry až autistickým mikrosvětem, který je nejblíže podobný různým fantazy světům. Přenáší nás do něho rytmizovaným pohybem, tedy neustálým poskakováním, od klidného po frenetické až na hranici naprostého vyčerpání doprovázené mluveným slovem. Výsledkem je až dojemná performance, která dokáže diváka naprosto pohltit. „Jumpcore“ je také prvním tanečním projektem, který je „ve vlastnictví“ národní galerie Zacheta ve Varšavě.

S ohledem na zkrácený formát festivalu a potřebu téma autonomního světa umělce co nejvíce podchytit jsem oslovil kurátora Martina Mazance a výtvarníka Dominika Gajarského, který často pracuje s médiem videa, aby připravili sérii videí různých mezinárodních umělců, kteří se podle jejich mínění, tomuto tématu věnují. Tato videa budou prezentována jako jednorázová projekce a budou tak rovnoprávnou součástí dramaturgie festivalu.

Mnohonásobně oceněná performance francouzské tanečnice Leïly Ka „Pode ser“ je pak naprostým propadem do světa tance. Portugalský název „Pode ser“ se dá přeložit jako „Možná, možná ne“, formálně je velmi silným sólem zjednodušeně řečeno kombinujícím Schubertovu hudbu s hiphopem. Leila je ve své performanci vášnivá, bojující, ale hlavně nedostupně uzavřená ve svém světě. Toto její představení získalo první ceny na festivalech v Německu, Itálii a Polsku.

Poslední performance obstará projekt, který dle tradice dramaturgie festivalu NORMA připraví současný výtvarný umělec. Pro dramaturgii festivalu s nadpisem „Autonomní zóna“ jsem oslovil Marka Medunu (bývalého zakládajícího člena skupiny „Rafani“). Marek Meduna připravuje se svým novým uskupením „Grottup“ projekt na hranici performance a koncertního rapového vystoupení.

Jako vždy je ideálem festivalu, aby nebyl vnímán fragmentálně, NORMA je jasnou dramaturgickou koncepcí jejíž plného vyznění lze docílit pouze pokud divák bude ochoten ho prožít celý.

Jan Horák
dramaturg