Festival Norma 2024
Tanec jako fatalita
Osmý ročník Festivalu Norma se zaměřuje na tanec jako na životní styl, do kterého se lze propadnout natolik, že vše ostatní se zdá být nedůležité. Festival je tradičně rozložen do dvou dní a bude zahrnovat pět performancí polských a českých umělců. Již od svého vzniku je důležitým rozměrem festivalu akcent na vznik minimálně jedné performance přímo pro něj, v roce 2024 to nebude výjimkou a představí se na něm rovnou dvě nová díla. Dramaturgie festivalu si také jako vždy klade za cíl motivovat diváky, aby festival vnímali jako celek a ideálně ho absolvovali celý.
První festivalový den zahrnuje tři performance českých a polských umělců. Představení s názvem My Tail and I umělecké skupiny Holobiont Collective je prvním dětským představením, které historicky na Normě uvedeme. To je na první pohled hravou performancí pro děti, postupně se ale zpřítomňuje daleko složitější svět, který ocení i dospělé publikum. Večerní blok zahajujeme premiérou nového sólového projektu tanečníka, herce a performera Jana Bárty Hit, který tak naváže na svou starší performance „Pitch“, kterou festival Norma v minulosti již prezentoval. Bártův minimalistický, ale nesmírně soustředěný projev je pro diváka maximálně vtahující a věříme, že to bude opět velký zážitek. Choreografka Ramona Nagabczyńska se ve svém nejnovějším projektu chopila fenoménu samotného vystupování na jevišti. V rámci anonymní skupinové terapie vypráví Performers Anonymous, tedy Anonymní interpreti, jak lze název volně přeložit, své intimní příběhy a odhalují, co riskují tím, že vstupují na jeviště, co jsou schopní pro to obětovat, a jak daleko jsou připraveni zajít, aby si jich ostatní všimli a sledovali je.
Druhý den nabízí premiéru performance na poptávku festivalu: na populární, ale i znepokojující pole práce s umělou inteligencí se zaměří svým projektem s názvem Bliss dvě výrazné umělkyně z Česka a Polska, konkrétně výtvarná a virtuální umělkyně s pseudonymem NIVVA a polská divadelní a operní režisérka Magda Szpecht. Tento projekt vzniká přímo pro festival v koprodukci s Æfekt Productions, Komunou Warszawa a Pawiłonem Pozńan, kde bude performance také uvedena. Festival uzavře projekt brněnské performativní scény „Terén“ a uměleckého uskupení D´epog“ s hudební performancí Headbanger, která hlavní téma festivalu – tedy tanec jako fatalitu důsledně uzavírá.
sobota 16.11.
14.00 Holobiont kolektiv: My Tail and I
16.00 Holobiont kolektiv: My Tail and I
19.00 Jan Bárta: Hit
20.00 Ramona Nagabczyńska: Performers Anonymous – v polštině s českými a anglickými titulky
neděle 17.11.
19.00 NIVVA, Magda Szpecht: Bliss
20.30 Terén & D’epog: Headbanger
Holobiont kolektiv: My Tail and I
interaktivní taneční představení pro rodiny s dětmi od 3 let
koncepce: Hanna Bylka-Kanecka
choreografie: kolektiv Holobiont ve spolupráci s Heike Kuhlmann, Adalisou Menghini a Ka Rustler
tvorba a performance: Aleksandra Božek-Muszyńska, Hanna Bylka-Kanecka, Dana Chmielewska
spolupráce na scénografii: Mr.Tail
hudba: Józef Buchnajzer
světelný design: Łukasz Kędzierski/Ewa Garniec
produkce: Performat Foundation
koprodukce: Polské divadlo v Poznani, Divadlo ochota Jana a Haliny Machulských ve Varšavě
partner: Somatische Akademie Berlin
distribuce: Performat Production – Karolina Wycisk
fotografie: Marek Zakrzewski / SZKICEzWIDZENIA
Představení My Tail and I / Můj ocas a já se soustředí na nenápadnou odchylku od našich evolučních předků – kostrč. Je založeno na somatickém přístupu k tělu a pohybu a vybízí rodiny, aby se zapojily do procesu stávání se bytostmi, které nazýváme lidmi.
S humorem a formou vhodnou pro nejmladší publikum se představení ptá: Kolik ocasů máme? Jak je vnímáme? Jak nám mohou pomoci v našich každodenních životech? Jak mohou obohatit náš pohyb a naši představivost?
Představení je uměleckou reakcí na jednu z dnešních civilizačních pohrom, kterou je dlouhé sezení bez pohybu, velmi často způsobující bolest zad, zejména v jejich ocasní části. Ovlivňuje jak pečovatele, tak i bohužel, i děti, které zrcadlí dospělé, a které jsou často vychovávány k tomu, aby se příliš nehýbaly. Dlouhodobá nehybnost často znamená odříznutí cenných signálů plynoucích z těla. Jedním z hlavních cílů představení je prohloubit povědomí dětí o těle a povzbudit je, aby si užívaly společný rodinný tanec.
My Tail and I / Můj ocas a já je jasným gestem zdůrazňujícím velký význam raných uměleckých zkušeností, přijetí otevřeného a kritického přístupu k umění, respektu k rozmanitosti (mezigenerační a tělesné) všech bytostí a posilování rodinných vazeb.
Představení spolupořádal Národní institut hudby a tance v rámci programu „PolandDances / Choreografické rezidence“. Spolufinancováno Ministerstvem kultury a národního dědictví.
Představení bylo uvedeno do Polské taneční sítě 2022 a programu PolandDances – Tournée 2022 Národního institutu hudby a tance. Spolufinancováno Ministerstvem kultury a národního dědictví.
Představení bylo vybráno pro Polskou taneční platformu 2024, organizovanou Národním institutem hudby a tance.
Kolektiv Holobiont tvoří choreografky Aleksandra Božek-Muszyńska, Hanna Bylka-Kanecka a kreativní producentka Karolina Wycisk. Umělkyně se zabývají mezioborovými a mezigeneračními projekty. Všechna jejich díla vycházejí z předpokladu, že každý účastník představení – bez ohledu na věk a zkušenosti – je plně kompetentní coby příjemce umění. Kolektiv vytvořil představení roundABOUT (2017), Moonland (2018), on_line_ (2018), Where shapes have necks (2019) a Můj ocas a já (2021).
délka představení: 60 minut
Jan Bárta: Hit
koncept a interpretace: Jan Bárta
hudba: Kryštof Blabla
foto, video, grafika, projekce: Dita Havránková
technická podpora, světelný design: Václav Hruška a Studio Hrdinů
produkce: CreWcollective
“And I would scream, but they have places for people who scream.”
~ Charles Bukowski
Co vše musíme zakřičet, aby nás bylo vidět? Co vše musíme ukázat abychom byli slyšet?
Sólové představení Hit pracuje s tématem zvýraznění, zveličení a extenze v aktu úderu. Hra s ne-estetizovaným fyzickém gestem, které přetéká do akce, obrazu, slova a textu. Skrze formu minimalistického přístupu k divadelní akci, která je zásadně sdělná. Údernost, radikalita, hněv přetavené do jazyka každodennosti.
Představeni volně navazuje na autorské sólo Pitch z roku 2015, kterému se dostalo uvedení v Čechách i zahraničí, a na přímočarost tvorby autorského dua Bárta- Třešňáková (2010 Tak přesně o ráji… to není, 2014 Sticker – nominace na představení roku a cenu DNA Nové sítě).
Poděkování: Studio Hrdinů, CreWcollective, Cabin Studio Pěčice, Bubi a Franta
Podpořili: Ministerstvo kultury České republiky, Magistrát Hlavního města Prahy, Studio Hrdinů;
délka představení: 40 minut
Ramona Nagabczyńska: Performers Anonymous
choreografię: Ramona Nagabczyńska
dramaturgie: Agata Siniarska
scéna a kostýmy: Wiktoria Walendzik
hudba: Lubomir Grzelak
světelný design: Jędrzej Jęcikowski
vedoucí výroby: Ewa Grzebyk
inspicjent: Patrycja Węglarz
performují: Karolina Kraczkowska, Ramona Nagabczyńska, Maja Pankiewicz, Rob Wasiewicz, Bożna Wydrowska
produkce: STUDIO theatregallery in Warsaw
premiéra: 6 září 2024
Choreografka Ramona Nagabczyńska se ve svém nejnovějším projektu chopila fenoménu samotného vystupování na jevišti. V rámci anonymní skupinové terapie budou performeři pozvaní Nagabczyńskou vyprávět své intimní příběhy a odhalí, co riskují tím, že jdou na jeviště, co jsou schopní pro to obětovat, a jak daleko jsou připraveni zajít, aby si jich ostatní všimli a sledovali je. A také jakou závislostí je pro ně samotné jeviště, a zda je možné se z této závislosti vymanit, či dokonce zda jsou ochotní se z ní vymanit.
Terapie předvádí různé vztahy k jevišti a vystupování: neustálé kolísání mezi láskou a nenávistí, fikcí a pravdou, nekonečné pokusy o „uzdravení“ ze závislosti a úplného ponoření se do ní. Podstatou představení Performers Anonymous je přemítání o pravdě, jak na jevišti, tak mimo něj. Bereme na sebe roli v našem každodenním životě? Existuje vůbec „pravda o nás samotných“? Je divadlo realita, nebo je realita neustálým divadlem, bez něhož nemůžeme žít?
Upozornění: 15+, nahota, vulgarismy, e-cigarety bez nikotinu, blikající světla, interakce s publikem
Spolufinancováno Ministerstvem kultury a národního dědictví Polské republiky z Fondu na podporu kultury – národního účelového fondu v rámci programu „Tanec“, který spravuje Národní institut hudby a tance.
Ramona Nagabczyńska
Tanečnice a choreografka působící jak v Polsku, tak na mezinárodní úrovni. Umělecké vzdělání získala na Státní baletní škole ve Varšavě, Hochschule für Musik und Darstellende Kunst ve Frankfurtu nad Mohanem a na London Contemporary Dance School. Teoretické studium dokončila na Universitě SWPS a Varšavské univerzitě.
Mezi její choreografická díla patří New (Dis)Order (2012), vybrané v roce 2014 do sítě Aerowaves, Re//accumulation (2012), galerijní performance The Way Things Dinge (2014), sólo pURe (2015), MORE (2017), galerijní performance Networking (2018/19), Body parts (2019), také vybrané do sítě Aerowaves, Silenzio! (2021) pro Nowy Teatr ve Varšavě, Le Jeu de Massacre společně s Barbarou Kingou Majewskou pro Studio Theatre ve Varšavě a Błogo (Blaženě) pro Národní muzeum ve Varšavě. V roce 2021 byla oceněna za režii představení Silenzio! na festivalu Božská komedie v Krakově.
Je jednou ze spoluzakladatelů kolektivu Centrum w Ruchu.
délka představení: 65 minut
NIVVA, Magda Szpecht: Bliss
režie: Magda Szpecht
výtvarná koncepce: NIVVA
hudba: NIVVA a Dominik Gajarský
dramaturgie: Olga Drygas
produkce: Michał Rogulski a Madla Horáková Zelenková
performuje: Anežka Kalivodová
Na výzvu festivalu Norma se setkávají výtvarná a virtuální umělkyně NIVVA a polská divadelní a operní režisérka Magda Szpecht. Česko-polský tým tvoří tento projekt přímo pro festival v koprodukci s Æfekt Productions, Komunou Warszawa a Pawiłonem Poznan. Výchozí inspirací, která dala performance i svůj název je Bliss – fotografie používaná jako základní tapeta operačního systému Windows XP.
Terén & D’epog: Headbanger
režie, choreografie: Lucia Repašská
koncept, dramaturgie: Matyáš Dlab
vystupují: Zdeněk Polák, Janet Prokešová, Zuzana Smutková, Pasi Mäkelä
živá hudba: Matyáš Dlab, Pasi Mäkelä a Zákonodárce Orgánů (special guest pro festival Norma)
scénografie: D’epog
kostýmy: Jan Matýsek
světelný design, technologie: Jonáš Garaj
zvuk: Jozef Esto Fertaľ, Václav Marián Šesták
výtvarná spolupráce: Max Lysáček
Distortion, Overdrive, Fuzz, Boost. Hudební performance inspirována fenoménem headbangingu, ikonickou taneční figurou, blízkou hudebním heavy žánrům a jejich subkulturám. Nová produkce Terénu a uměleckého kolektivu D’epog.
„Vytvořili jsme pódiovou performance s láskou k hudebním světům. K jejich žánrům, subžánrům a subsubžánrům, k jejich kulturám, estetikám, ikonám a fetiším. Je to intenzivní fyzický výkon pětičlenné performerské skupiny mezi koncertem, mejdanem, světelnou show a taneční choreografií, ve které se inspirujeme headbangingem, „mácháním hlavou”, cyklicky se opakujícím tanečním pohybem, často omezeným na horní polovinu těla či pouze krční páteř. Headbanger vznikl z fascinace teatralitou a fikcemi hudby, uměleckými alteregy, pódiovými identitami, kostýmy a scénografiemi. Ze zábavy z překračování přípustného v běžné realitě, obscénnosti, pitomých písňových textů, symbolik, mytologií, pseudovír a prapodivných spiritualit, konspirací, obrazů hypernásilí a hypersexismu a komerčních kontrakultur. Headbanger vznikl z radosti z kolektivního prožívání koncertů, atmosfér a okamžiků, které nás nutí reagovat fyzicky svým vlastním tělem. Situací, ve kterých můžeme být emocionální, expresivní a spontánní. Situací, ve kterých se můžeme projevit, aniž bychom se vystavili hodnocení. Headbanger je performance, která prošla distortion pedálem.”
D’epog
Umělecký kolektiv D’epog se věnuje intermediální tvorbě, která vychází z praxe performing arts. Dlouhodobě působí bez stálé scény a své projekty realizuje zpravidla v nedivadelních prostorách. Skupina působí od roku 2010 a její domácí scénou je město Brno. Vytváří inscenační projekty, jednorázové performance a specifické umělecké formáty.
Lucia Repašská
Působí jako režisérka a umělecká vedoucí skupiny D’epog. Zabývá se fenoménem hereckého tréninku, výzkumem divácké percepce a experimentální scénickou tvorbu na půdorysu site-specific, činohry, intermédií a performance. Tvorbou souboru D’epog i pedagogickou činností (semináře a workshopy zaměřené na téma prézentnosti, montáže a problému dramaturgie prostoru) se pravidelně prezentuje na řadě konferencí a divadelních festivalů doma i v zahraničí. Lucia Repašská vystudovala divadelní režii na Janáčkově akademii múzických umění v Brně v ateliéru Arnošta Goldflama. Ve spolupráci s Ústavem biomedicínského inženýrství VUT a HumeLAB – laboratoří pro experimentální humanitní vědy završila v roce 2021 svůj interdisciplinární výzkum mechanismů zpětnovazební autopoietické smyčky a technik komunikace publikací Umění persvaze.
Jan Matýsek
Vizuální umělec a scénograf. Vystudoval scénografii na JAMU. Studia ukončil na AVU v ateliéru Nová média 2. Absolvoval stáž na berlínské UdK v ateliéru experimentálního filmu. Věnuje se převážně tvorbě videoinstalací jako zážitkových prostředí. Byl součástí Mezinárodního festivalu PAF Olomouc, taky několika skupinových výstav v Česku i zahraničí (Německo, Polsko, Řecko, Rusko, Slovensko, Ukrajina). Sólové výstavy měl v Galerii Kostka v pražské MeetFactory, nebo v brněnské Galerii TIC. Jako kurátor připravil řadu výstav v brněnské Galerii Umakart, byl součástí kurátorského týmu české studentské expozice na Pražském Quadriennale. V současnosti pracuje jako asistent v ateliéru Nová média 2 na AVU.
Pasi Mäkelä
Finský performer, režisér, choreograf, hudebník a konceptuální umělec žijící v Praze. Studoval na Turku Arts Academy ve Finsku, kde získal titul jako divadelní režisér a edukátor. Je dlouholetým členem finských divadelních komunit Reality Research Center a Circus Maximus. V současné době působí v hudebních projektech The Spermbankers, The Mond a Federsel&Mäkelä. Mezi jeho výrazné autorské práce patří sólo performance Tonttu či Walrus Vampire Show či projekty s jeho vlastní hudební/performance skupinou Sabotanic Garden. Pravidelně hostuje jako herec, performer či hudebník v různorodých jednorázových či inscenačních dílech.
Jonáš Garaj
Absolvent Ateliéru divadelní produkce a jevištní technologie a Ateliéru světelného designu brněnské JAMU. Od roku 2010 se profesně věnuje scénickému osvětlování a světelnému designu. V minulosti spolupracoval s Národním divadlem Brno, Studiem Marta, hudebními kluby Fléda a Sono, Studiem Alta, Švandovým divadlem, bratislavským Štúdiem 12, filharmonií v polském Řešově, Moravským divadlem Olomouc, Městským divadlem Cheb, Jihočeským divadlem či komorní operou HF JAMU. Ve své volné umělecké tvorbě zkoumá možnosti světelného kinetismu a práce se sklem, kovem, kouřem a technologiemi. Jedním z příkladů je světelně-kinetická instalace TeePee, kterou připravil pro pražský Signal festival společně se skupinou Tabula Rasa, či trvalá světelná instalace v baru Spektrum v Brně. Dlouhodobě spolupracuje na technologických a designových realizacích pro českou klubovou hudební scénu.
poděkování: Exorcizphobia, Robert Vlček, Tomáš Nerad, Edward Lodewijk Van Halen
délka představení: 55 minut + koncert cca 40 minut
