Glosa: Totalitní běs jako inspirace pro totální divadlo – Nina Tiliu, aktualne.centrum.cz

Historicky jsou opričníci ochránci cara Ivana Hrozného, kteří měli kromě ochrany za úkol pronásledovat nepřátele režimu. Současný kontroverzní ruský spisovatel Vladimír Sorokin líčí jeden den v životě opričníka v novele, která se odehrává v blízké budoucnosti (v roce 2027 ) a popisuje svou vizi putinovského Ruska, navazujícího na tradiční praktiky tajné policie carské i stalinistické.
Autorka divadelní adaptace, režisérka a výtvarnice Kamila Polívková převádí základní situace novely do divadelní podívané Den opričníka, která graduje hodinu a čtvrt bez přestávky.
Svobodná volba
K divadelnímu zážitku patří již samotný příchod do šedivě betonového předsálí Studia Hrdinů. Nepoužívané „podzemí“ Veletržního paláce si divadelníci zvučných jmen (Kamila Polívková a spolu s ní dramaturg a režisér Jan Horák a výtvarník Michal Pěchouček) pronajali za symbolickou cenu a zatím tvoří bez větší (a mnohdy zároveň omezující) finanční podpory. Jejich dramaturgie je nezávislá a inscenace mají sílu děl, která vznikla z hluboké vnitřní potřeby vyjádřit se uměleckými prostředky.
Předsálí kina, kde se nejnovější inscenace odehrává, má atmosféru podzemní garáže zútulněné stupňovitým hledištěm asi pro stovku diváků. V ničím nezastavěném prostoru vymezeném hranatými sloupy trůní ve zlatém řezu pomyslného jeviště stará vana, dosti veliká na to, aby se v ní mohl důkladně koupat velký chlap.
Herec Karel Dobrý stojí před diváky jako opričník v nahotě doslovné i metaforické. Představení začíná tou nejsoukromější a nejintimnější činností, důkladnou dlouhou koupelí. Se stejnou důkladností se opričník obléká, pozoruje se v zrcadle, dává se dohromady po včerejší pařbě a před očima se nám zhmotňuje charisma velké herecké osobnosti. Den zranitelně nahého člověka začíná, my jsme jako diváci u toho a máme možnost z intimní blízkosti sledovat, jak se chová a z čeho vzniká neomezená moc a všudepřítomná atmosféra strachu.
Ten je třeba vyrobit, takže opričník na úvod předvádí karikaturu diverzanta, toho pak v mnoha osobách ponižuje, mučí, dopouští se hrubosti jen pro zábavu, neštítí se ničeho, ani násilného sexu. V tělesné i v duševní nahotě herce není přítomen exhibicionismus. Je ponořen do samoty činností, v nichž našel zrůdné zalíbení. Obnaženost při koupeli je předehrou k obnaženosti násilí a zla, kterého se jako mlčící diváci stáváme tichými svědky. Logika mechanismů totalitní moci je taková, že je třeba likvidovat všechny, neboť všichni mají v sobě potenciální možnost vzepřít se jí.
Na prvém místě silný zážitek
Dojem odstupu vzniká nejspíš zvládnutím prostředků totálního divadla. Karel Dobrý nehraje stále jen svou postavu, předvádí atributy ruské říše, plynovod i primabalerínu, rozmanitost divadelního jazyka zmnožuje významové vrstvy inscenace. Dojem dávných časů, které se nikdy nezmění, v nás vyvolává archaický jazyk překladu, svou roli mají zvuky, stíny i vypjatá hudební čísla.
Výkon hlavního představitele v sedmdesát pět minut trvajícím sólu musí být nesmírně vyčerpávající, nic z toho, co předvádí, nevyčerpá pozornost diváka. Součástí totální fantasmagorie je přehánění, pantomima, pot i tělesná krása.
Režisérka vše podtrhává kostýmy, které občas vnímáme jako výchozí prostředek pro tvorbu situace. Má geniální smysl pro práci s prostorem, v jehož centru je hlediště. Vedlejší postavy jsou opričníkem Karlem Dobrým vtahované do hry rovnou z publika, jako by se nám ostatním chtělo říci, a příště totéž může potkat vás, co sedíte hned vedle, nebo vás tam nahoře, vlevo i vpravo, kdekoliv.
Karel Dobrý předvádí zlo a běsy, které jsou do života vpuštěné v každé totalitě a jeho naturalistické herectví možná některé z diváků přinutí nahlédnout do podvědomí a prohlídnout si svou vlastní vlčí tvář, tvář odvrácenou lásce, milosti, vlídnosti a dobrotě. V úrovni našich očí visí na zdi maska vlčí hlavy. Hlavní part zvířecí masky přichází na závěr opričníkova dne, po přehlídce všech krutostí, jimž se nelze bránit a které jsou po celá staletí součástí ruské „metafyziky“.
Obávám se, že slova, jimiž samotní tvůrci i recenzenti inscenaci popisují, nemohou být pro potencionální diváky příliš lákavá. Je těžké napsat, že přestože vidíme vršící se scény všeho zlého, co si jen dovedete představit, na prvém místě je silný umělecký zážitek.

http://aktualne.centrum.cz/kultura/umeni/clanek.phtml?id=774183