Ohromující Tereza Hofová a porouchaný bagr. První den Normy začal šťastně i nešťastně
Druhý ročník festivalu Norma, jenž představuje propojení divadla a vizuálního umění, začal v pátek v budově bývalého Bauhausu v centru Ostravy. Přinesl unikátní balet bagrů, který byl bohužel přerušen poruchou stroje, a především vynikající představení Skugga Baldur, ve kterém exceluje herečka Tereza Hofová a které patří k nejsilnějším divadelním dílům, která jsou v současnosti v ČR k vidění.
Organizátory festivalu jsou pražské Studio Hrdinů a ostravské PLATO. Jejich rozhodnutí přenést první festivalové představení, Bagrový balet, z původně uvažovaného Trojhalí Karolina do geometrizovaného prostředí bývalé prodejny Bauhaus se stalo doslova tvůrčím činem v rámci inscenace.
(…)
Druhé festivalové představení, Skugga Baldur Studia Hrdinů, je divadelní adaptací knihy Sigurjóna Sigurdssona, islandského spisovatele, který píše pod pseudonymem Sjón a je mimo jiné dlouholetým spolupracovníkem zpěvačky Björk. Jeho kniha vyšla v češtině pod názvem Syn stínu a stala se inspirací pro herečku a performerku Terezu Hofovou. Ta se rozhodla prožít část svého života na Islandu a právě Sjónova novodobá sága se jí stala jakousi vstupenkou do světa islandských mýtů, krásných, ale i hrůzných skutečností.
Syn stínu je o mytologické postavě, spojující v sobě zvířecí vlastnosti a charakter kočky a lišky zároveň. Autor se nechal inspirovat zmizením skutečného lovce lišek, kterého nechává v knize zemřít při lovu ve sněhové lavině. Tento příběh pak prokládá příběhem dalším, příběhem dívky Abby, postižené Downovým syndromem. Podklad k příběhu Abby získal Sigurdsson ze zmínek o utrácení novorozeňat narozených s tímto zdravotním postižením rukama pastorů přítomných při porodu. Poukázání na to, že se ještě dnes na Islandu rodí procentuálně velmi málo dětí postižených Downovým syndromem, dokládá praxi, při které jsou po zjištění této poruchy plodu realizovány masově umělá přerušení těhotenství. Fakt, že takzvaní „downi“ mohou prožít svým způsobem kvalitní, byť krátký život, ba dokonce že tento život může být i tvůrčí a pro většinovou společnost přínosný, klade na stůl otázku, zdali naopak společnost není nezdravá, když tyto životy uhasí v zárodku.
Mimořádně působivé jsou zmínky v textu o pastorovi, knězi věřícím v materiálního boha, slova o dvou pustinách, jedné skutečné, přírodní, plné sopek a gejzírů, a druhé, zahrnující v sobě města a sídelní centra člověka. Nádherné jsou projekce výtvarného zpracování severské krajiny, hvězdné oblohy a kreseb znázorňujících mytologické postavy. Vizuální složka inscenace doprovázená velmi silnou hudbou se v celku dokonale prolíná s činoherní složkou.
Tereza Hofová v režii Kamily Polívkové hraje tři postavy. Baldura Skuggasona, pastora a zároveň lovce lišky, Fridrika, pečovatele o dívku Abbu, a lišku, pronásledovanou Baldurem. Herečka hraje s maximálním nasazením na hranici sebeobětování. Je uhrančivá při očním a slovním kontaktu s publikem, přesvědčivá v pohybových složkách inscenace, spojuje ve svých třech postavách krutost i laskavost, přirozenost i zvrácenost.
V závěrečné scéně inscenace, ve které Baldur zabíjí a stahuje z kůže lišku, použije Tereza Hofová řeč nahého těla pomazávaného krvavou červení i mrtvolnou černí a hrůzným obrazem umocňuje nelidskost, která se při lovu lišky náhle propojí s osudy dětí s Downovým syndromem.
Tato inscenace pražského Studia Hrdinů patří k emocionálně nejsilnějším divadelním opusům uváděným v současnosti v České republice. Podílí se na tom nejen vynikající výkon Terezy Hofové v režii Kamily Polívkové, ale také hudba Ryana van Kriedta a Jóna Saemundur Audarsona, projekce Jóna Saemundur Audarsona a Antonína Šilara, obsahující kresby chlapce postiženého Downovým syndromem Sindri Plodera, i kostýmy Zuzany Formánkové.
(…)
První den letošního ročníku festivalu Norma, zaměřeného na vzájemné pronikání divadla, tance a výtvarného umění, přinesl velký příslib pro den druhý. Ale už po prvních třech bodech programu lze říci, že loňský první ročník festivalu je kvalitativně překonán.
