Vojtěch Varyš, nadivadlo.blogspot.cz

Nadivadlo.blogspot.cz, Vojtěch Varyš, 30/1/2014

Zásah. Dvě hodiny skvělé zábavy a mnoho esenciálních okamžiků, dotýkajících se podstaty věci. Jako vždy u Nebeského jde silně, trefně a stručně o vztah muže a ženy (v referencích Walsera-Rašilova, ale především v dialozích Trmíkové a Černého („samozřejmě, i já jsem váhala. ale já můžu váhat, musím váhat, protože jsem žena!“)), a v Pomocníkovi pak především o (sebe)pojetí umělce.

Walser (Saša Rašilov) je samozřejmě zpupný, nepříjemný, otravný, nepříčetný – zároveň naprosto svůdný. Trpitel, humorný obraz, ne však karikatura. Bere umění i sám sebe vážně a je ochoten jít do důsledků, i když jako každý člověk je zároveň nedůsledný, zvlášť když má jít o něj. Jeho protihráč (David Prachař) není jen  chamtivý obchodník, co nerozumí duchovnímu člověku – právě naopak. Tím je to cennější, zdaleka nejde o další variaci na komický souboj „praktický materialista tváří v tvář nezdolnému umělci“.

Představení je vynikající herecky, Saša Rašilov je ve vrcholné formě a rozehrává vtipy do nejmenších detailů. Perfektní je tradiční Nebeského souputník David Prachař; jako obykle znamenitý Jiří Černý v „mladší“ verzi umělce – a o Lucii Trmíkové, v tomto případě též autorky scénáře, který vycházel z biopické prózy Gerta Hofmanna Robert Walser vystupuje z literárního spolku a vybraných Walserových knih, zejména Pomocníka, nemá smysl pochybovat. Některé věci umí říct jen ona.

Bavil jsem se skvěle a smutno mi bylo skoro stejnou měrou. Přesné!