Nadivadlo.blogspot.cz, Vladimír Mikulka, 1/9/2014
Pokud to mohu posoudit, je Říše zvířat tak trochu zhmotněním ošklivých hereckých snů. Předvádí totiž skupinku herců, kteří už šest let vystupují v dosti podezřelé inscenaci ve zvířecích maskách (nikdo je tudíž nepozná podle obličeje), navzájem si lezou na nervy, všem jim leze na nervy i ona zvířecí inscenace, zároveň se ale děsí toho, že po její derniéře nebudou mít co dělat. Nová inscenace, ve které se nabízeji role typu sendvič nebo volské oko, je tak možností sice nehezkou, ale vlastně docela žádoucí. Přiznává se to jen těžko.
Inscenace Kamily Polívkové se nesnaží vytvořit ucelený, plynule běžící tvar. Zákulisní herecké žvanění, pokrytecké, upřímné i naivně mazané se střídá s krátkými – napůl směšnými a napůl poetickými – průhledy do „zvířecí“ inscenace, a všechno to zvolna a neurčitě spěje k jakémusi konci-nekonci. A samozřejmě se potvrdí nemilosrdné pravidlo – jakýkoli úspěch je lepší než anonymní šestileté přežívání. Vůbec přitom nevadí, že je to úspěch ve dvacetivteřinové reklamě.
Chvílemi je to přímočaře zábavné, chvílemi se to trochu vleče, to podstatné je ale nutné inscenaci přiznat: ona základní poloha, nervózní nejistota herecké profese, je zachycena docela věrohodně. Tedy alespoň pokud mohu jakožto neherec soudit.
http://nadivadlo.blogspot.cz/2014/09/mikulka-rise-zvirat-studio-hrdinu.html