Režisér Bambušek rozpoutal manažerské hrátky s ďáblem pod Kaprunem, Saša Hrbotický, aktualne.cz, 22/2/2017
Miroslav Bambušek pro své projekty systematicky hledá neobvyklé hrací prostory a jeden takový mu nyní poskytl suterénní sál Studia Hrdinů se svým dlouhým, příkrým schodištěm a betonovou zdí, která se v inscenaci mění v pomyslnou zadržovací stěnu vodní nádrže v alpském Kaprunu. Právě u ní se zmiňovaný čtyřlístek dobře situovaných firemních kolegů a kolegyň po úvodní divoké snowboardové jízdě zastaví a v úžasu zjišťuje, o jak gigantické dílo se jedná.
Zaměnitelnost a uniformitu generace mladých a úspěšných manažerů prozrazuje fakt, že oba muži nesou stejné jméno Petr, zatímco obě ženy se jmenují shodně Heidi. Jejich jediným heslem je zábava. Bavit se vždy a za všech okolností. A tak sportovnější z obou Petrů coby exhibující vyznavač adrenalinu začne gigantickou přehradní stěnu zlézat, neboť právě pro takové zážitky sem jako turisté přijeli…
Představení oplývá silnou vizuální, ale také barvitou zvukovou stránkou, zajišťovanou předtočenými smyčkami i dvěma živými hudebníky ovládajícími bicí, housle, flétnu i zpěv.
Jednotlivé obrazy tvořivě využívají možností industriálně působivé scény, důmyslně se zde čaruje s nasvícením, s rekvizitami, s bizarními kostýmy, a to zvlášť u obou čertovských postav. Panovačný, fňukající a hned zase nečekaně citlivý čert-žena Bohouš v herecky nápaditém podání Magdaleny Sidonové nosí na hlavě rozčepýřenou kožešinu, místo tradičního ďábelského kopyta pajdá s nohou zalitou do kyblíku betonu a své svěřence prohání práskáním dlouhého biče.
Starý unavený lucifer Luboš, kterého ztělesňuje dlouholetý člen činohry Národního divadla Milan Stehlík, se mátožně plouží po scéně v dlouhém kabátě s hlavou chráněnou svářečskou přilbou. Dora Bouzková, Tereza Hofová, Jakub Gottwald a Robert Mikluš hrají postavy firemních kolegů s mimořádným psychofyzickým nasazením, chvílemi doslova nadoraz sil.
Ve shodě s Jelinekovou nabaluje postupně režisér Bambušek na žhavé téma netečnosti k temným stránkám historie i k utrpení jiných další a další znepokojivé motivy. Ať už je to otázka nerovnovážného postavení mužů a žen, prezentovaného okázale sexistickým postojem Petrů vůči partnerkám, nebo připomínka chlapské síly coby destruktivního elementu, jak ji v ironické nadsázce ilustruje proměna obou mužů v nafouklé sumo bojovníky.
Inscenace vrcholí v expresivní scéně pekelného máčení čtyř úpících pseudohrdinů v obřích kádích s ledovou vodou a ústí do poněkud mlhavě formulované úvahy nad dobyvatelským vztahem člověka k přírodě.
Zhruba od poloviny by představení prospělo krácení a zhuštění do kompaktnějšího tvaru. Třebaže se však Bambušek tu a tam nechává sebestředně unášet režijně-výtvarnými nápady, vzhledem k tomu, jak upřímný společenský apel jeho inscenace přináší, lze jí tento prohřešek odpustit.
Podobných kostlivců jako naši jižní sousedé bychom ve skříni nedávné historie našli dost i u nás, v Česku. O všudypřítomné modle zábavy nemluvě. Protože bavit se a nenaslouchat je moto dne, i kdyby mělo jít o hrátky s ďáblem.
Hodnocení: 80%
