Inscenace roku 2015, Ondřej Černý, Divadelní noviny č.1, 2016

Dušan Pařízek se dokázal zcela oprostit od kulturně-sociologických (i sociopatických) nánosů české ikony a myšlenkově otevřít román do diskurzu národních identit v rakousko-uherském mocnářství, mrazivě reflektovat počínající duchovní marasmus 20. století a nepřímo, s velkou vnitřní silou, atakovat naše dnešní – české i evropské – pocity. Pravda, výrazně si pomohl tím, že na jeviště Švejka vůbec nepřivedl. Možná o to intenzivněji jsme ovšem vnímali jeho přítomnost – v nás samých. A divadelně? Výsostná umělecká svoboda, kterou si může dovolit jen zdravě sebevědomý tvůrce. Strhující divadlo, přirozeně vyrůstající z tématu, skvěle a zcela antiiluzivně pracující s hereckou individualitou a vystavěné přes dílčí situace do neokázalého, hlubokého obrazu našeho světa. A ten humor! Brecht by musel tleskat – a trochu i závidět.