Církev – Vladimír Karfík, Divadelní noviny

Rozlehlé hlediště je pak jevištěm pro obdivuhodný herecký koncert Karla Dobrého, jediného herce v roli komentátora, autorského alter ega, i autora samotného, na němž celé představení stojí. Výrazové prostředky: tělo, řeč, světlo. (O řeči ještě později.) Zvláštního zamyšlení nevyžaduje redukce počtu herců vzhledem k množství postav, s nimiž Céline počítal, neboť to dávno není věc zrovna výstřední. Čtveřice účinkujících musí zahrát všechny role, přičemž pohyb třech dam je v prostoru navíc omezen onou červenou kruhovou točnou. Za scénickým minimalismem je vidět ruka spolurežiséra, invenčního výtvarníka Michala Pěchoučka, zatímco za dramatickým tvarem, za textem pak zásahy druhého (prvního?) z režijní dvojice, Jana Horáka, který je k titulu hry
s Célinem připodepsán. (…) Inscenace čirá, podivuhodně průzračná, přesto naléhavá.