Církev – Michal Zahálka, Hospodářské noviny

Je to mnohdy překvapivě vtipné, ovšem vždy s mrazivým podtextem. Stejně působí i Célinovy osobní texty
v podání Karla Dobrého. Trefně pointuje řadu autorových zcyničtělých bonmotů (“Židi by mi měli postavit pomník za všechno to zlo, co jsem na nich nespáchal, i když jsem mohl”), ale v důsledně nepsychologizujícím podání do nich nechává nahlédnout i hlouběji. Inscenace je sympatická mimo jiné tím, že nekáže, nepoučuje a nepodsouvá žádné jasné stanovisko. Dává jen podnět k přemýšlení o tom, co se stane, když hořkost a předsudečnost pronikne do myšlení i jinak bystrých lidí – podnět, který je v době, kdy na volební plakáty pronikají děsivé karikatury představitelů církve, bezpochyby zapotřebí. Kromě toho je to ostré, precizní divadlo, které se vzdává všech obezliček včetně scénické hudby ve prospěch absolutního důrazu na slovo. Studio Hrdinů má bezpochyby potenciál stát se jednou z vyhledávaných scén pražského náročného diváka.